LRV se zabývala důchodovým pojištěním a prodiskutovala novelu stavebního zákona a zákon o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí

Nejprve Legislativní rada vlády projednávala návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který vládě předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Cílem návrhu zákona je zejména snížení zákonem požadované doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod, a to z 35 let na 25 let s účinností od 1. ledna 2024. Dále návrh zákona upravuje snížení důchodového věku o 30 kalendářních měsíců pro zdravotnické záchranáře, kteří pracovali po dobu alespoň 20 roků, tj. 4400 směn, ve stanovených povoláních, tj. jako člen výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby, operátor zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby a záchranář horské služby. Při odpracování vyššího počtu směn než 4 400 se bude důchodový věk dále snižovat.

Diskuze Legislativní rady vlády k návrhu zákona se vedla například nad rozdíly mezi pojištěnci v přístupu k dávce starobního důchodu, stanovením obecných kritérií pro určení profesí s možností předčasného odchodu do důchodu a způsobem určení profese zdravotnického záchranáře jako takto preferované profese. S ohledem na charakter připomínek, které k návrhu zákona členové Legislativní rady vlády vznesli a které se týkaly zejména odůvodnění navržených změn, vyústila tato diskuze v závěr přerušit jeho projednávání s tím, že je nezbytné významně dopracovat důvodovou zprávu stran zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem tak, aby bylo možné posoudit ústavní konformnost způsobu určení profesí s možností předčasného odchodu do důchodu.

Poté se Legislativní rada vlády zabývala návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další zákony, který vládě předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Hlavním cílem návrhu zákona je prostřednictvím novelizace platného a z větší části dosud neúčinného stavebního zákona, v návaznosti na programové prohlášení vlády, zajistit rychlé, transparentní, digitalizované a občanovi blízké stavební řízení prostřednictvím Portálu stavebníka, jež bude realizováno v rámci soustavy stavební správy zachovávající smíšený model veřejné správy na úseku povolování staveb se stavebními úřady na místní a krajské úrovni, a dále se Specializovaným a odvolacím stavebním úřadem příslušným k rozhodování o povolení záměrů pro strategické a rozsáhlejší liniové stavby, jejichž společným nadřízeným správním orgánem bude Ministerstvo pro místní rozvoj. Dále je cílem předkládaného návrhu zákona úprava procesů územního plánování, posílení pravomoci samospráv v oblasti územního plánování a úpravy na úseku stavebního práva hmotného a na úseku stavebního řádu.

Při projednávání návrhu zákona na zasedání Legislativní rady vlády byla diskutována především problematika ústavněprávních aspektů možných způsobů vymezení obecních úřadů jako základních prvků soustavy stavební správy. Dále Legislativní rada vlády diskutovala charakter a vzájemné vztahy nástrojů územního plánování v rámci navrhované úpravy a procesní aspekty navrhovaných změn v procesech pořizování územně plánovacích dokumentací. Vzhledem k rozsahu projednávané materie nebyl návrh zákona z časových důvodů projednán celý. Jeho projednávání bylo přerušeno z časových důvodů s tím, že Legislativní rada vlády se jím bude zabývat na jejím dalším zasedání.

Následně Legislativní rada vlády projednávala návrh zákona o jednotném environmentálním stanovisku a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o jednotném environmentálním stanovisku), který vládě předložilo Ministerstvo životního prostředí. Cílem návrhu zákona je procesní integrace na úseku ochrany životního prostředí. Pro záměry povolované podle stavebního zákona a záměry, které podléhají posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) se zavádí jednotné environmentální stanovisko, které bude mít formu závazného stanoviska a bude nově nahrazovat správní úkony (závazná stanoviska, rozhodnutí nebo vyjádření) obsažené nyní v devíti různých zákonech z oblasti životního prostředí. Orgánem ochrany životního prostředí vydávajícím jednotné environmentální stanovisko bude v definovaných případech krajský úřad, v ostatních případech pak obecní úřad obce s rozšířenou působností. U některých specifických záměrů bude k vydání jednotného environmentálního stanoviska příslušné Ministerstvo životního prostředí.

Diskuze Legislativní rady vlády k návrhu zákona se vedla zejména nad otázkou rozšíření integrace správních úkonů v oblasti ochrany životního prostředí, konkrétně, zda by jednotné environmentální stanovisko nemělo nahrazovat i některá provozní povolení (např. povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s odpady) nebo povolení k nakládání s vodami a povolení vydávaná pro zvláště chráněná území (národní parky, chráněné krajinné oblasti apod.). Dále se Legislativní rada vlády zabývala například vztahem vydávání jednotného environmentálního stanoviska a procesu EIA a možné kolize těchto dvou postupů, statusem odborných vyjádření, která mají sloužit jako podklady pro vydání jednotného environmentálního stanoviska, nebo navrženou úpravu přestupku, který má spočívat v nesplnění podmínky stanovené v následném rozhodnutí vydaném na základě jednotného environmentálního stanoviska, a jeho vztahem k úpravě  přestupků podle stavebního zákona. S ohledem na značný rozsah normativního textu bylo projednávání návrhu zákona z časových důvodů přerušeno s tím, že Legislativní rada vlády se jím bude dále zabývat na svém dalším zasedání.