Den otevřených dveří v Kramářově vile
V neděli 8. května si mohou mohou návštěvníci od 10,00 do 16,00 prohlédnout Kramářovu vilu, rezidenci českých premiérů.
Stalo se již tradicí Úřadu vlády ČR zpřístupnit prostory Kramářovy vily široké veřejnosti a umožnit tak návštěvníkům nahlédnout do míst, kde se setkávají významné osobnosti české i světové politické scény. Letos připadá den otevřených dveří na neděli 8. května, a vila bude zpřístupněna od 10 do 16hodin.
Zájemci o interiéry a exteriéry Kramářovy vily se mohou těšit na prohlídku interiérů i zahrady doprovázenou odborným výkladem průvodců, a to nejen o historii vily a o jejích majitelých Naděždě Kramářové a Karlu Kramářovi.
Karel Kramář
Karel Kramář se narodil dne 27. prosince 1860 ve Vysoké nad Jizerou v rodině zámožného stavitele. Po absolutoriu práv na universitě v Praze studoval národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Původně se chtěl věnovat akademické dráze a připravoval se na habilitaci. Jeho osudem se ovšem stala politika, v roce 1889 založil spolu s T. G. Masarykem a J. Kaizlem realistické hnutí. O rok později vstoupil do mladočeské strany, za niž byl zvolen poslancem říšské rady a na začátku 20. století se stal jejím uznávaným vůdcem. Před 1. světovou válkou byl hlavním představitelem a obhájcem tzv. pozitivní politiky, odmítající český státoprávní radikalismus a směřující k pozvolnému posilování hospodářských, politických a kulturních pozic českého národa i ostatních slovanských národů rakousko uherské monarchie.
Po vypuknutí 1. světové války stál u zrodu domácího odboje. V květnu 1915 byl zatčen a v červnu 1916 odsouzen za velezradu k trestu smrti, trest mu byl nejprve zmírněn zmírněn na 20 let žaláře a posléze byl zcela amnestován a znovu se zapojil do politického života. Od roku 1918 zastával funkci předsedy Národního výboru a po vzniku samostatného československého státu byl jmenován první předsedou vlády. Z titulu své funkce se účastnil pařížské mírové konferenci. Zdůrazňoval osudové důsledky ruské Říjnové revoluce pro celý svět a v průběhu mírových jednáni naléhal, aby vítězné mocnosti mobilizovaly ve vlastním zájmu všechny síly k obnově demokracie v Rusku. Vítězství a konsolidace bolševického režimu definitivně pohřbily jeho vizi demokratické ruské velmoci, jež by byla oporou menších slovanských států včetně ČSR a jejich záštitou před eventuální recidivou německé agrese. Ve funkci předsedy vlády Karel Kramář setrvává do obecních voleb v roce 1919, kdy je nahrazen představitelem vítězné strany sociálním demokratem V. Tusarem. Půlroční premierské angažmá bylo vrcholem jeho politické kariéry.
Po celou dobu existence První republiky byl vedoucím představitelem Národně demokratické strany a poslancem Národního shromáždění. Kriticky se stavěl k jednostranné orientaci čs. zahraniční politiky, zejména k přeceňování významu Společnosti národů. Ve vnitřní politice obhajoval koncepci ČSR jako národního státu čs. národa, oponující Masarykově koncepci státu národnostního. Jeho názory jej na počátku 30. let přivedly na okraj českosloveského politické scény. Neúspěch v politice byl doprovázen i problémy v podnikání, Kramářovy podniky totiž těžce zasáhla velká hospodářská krize.Karel Kramář zemřelv květnu 1937 v podstatě opuštěný, nedoceněný a nepochopený. Z politické scény s ním odešel politik nezištný, čestný, často až naivní s velkým charismatem, mnoha straníky milovaný a uctívaný téměř synovskou láskou. Nedokázal se přizpůsobit změněným poměrům po roce 1918 a své odstavení od moci, stejně jako meziválečnou zahraniční orientaci Československa, cítil jako osobní křivdu.
Vila
V roce 1890 podnikl Karel Kramář (1860–1937) svoji první studijní cestu do Ruska. Během půlročního pobytu projel zemí od Petrohradu přes Moskvu až po Baku a poznal život jak na vesnicích, tak ve velkých městech. Dosud cestoval po západní Evropě, avšak zájezd na východ jej v mnoha směrech ovlivnil. Nejenže si Rusko zamiloval, ale našel tam i svoji životní partnerku Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou (1862–1936). Oba manželé si nechali v roce 1915 vystavět na XIX. baště sv. Máří Magdalény v Praze honosnou vilu. Budova o rozloze 700 m2 měla 56 rozmanitých místností. Nacházely se zde ložnice, pracovny, jídelny, salony, haly, hostinské pokoje, ale i například lázně. V okolí vily byly vystavěny skleníky, tenisový kurt a park. Originální interiér vily vznikal za přispění významných umělců, jako byl profesor Uměleckoprůmyslové školy J. Beneš nebo sochař Celda Klouček.
Po smrti manželů Kramářových v roce 1938 přešla vila do vlastnictví Společnosti Karla Kramáře. Na konci třicátých let objekt spravovalo Národní muzeum a v roce 1952 připadla vila Úřadu předsednictva vlády. V této době sloužila převážně k prezentaci a ubytování státních návštěv. V devadesátých letech byla vila kompletně zrekonstruována a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky.
