Jaroslav Krejčí

* 27. 6. 1892 Křemenec (okr. Prostějov)

† 18. 5. 1956 Praha

1911-1915 vystudoval práva na české universitě v Praze; za 1. světové války sloužil v týlových službách rakousko-uherské armády. 1918-1920 působil na moravském místodržitelství, poté na zemském úřadě v Brně. Od 1920 úředník, posléze ministerský rada předsednictva vlády, 1936-1938 vedoucí sekretariátu Právní rady (poradního sboru předsedy vlády); 1921-1938 tajemník, 1938-1939 předseda ústavního soudu; 1928-38 člen zemského zastupitelstva v Čechách za národně socialistickou stranu. Od 1936 docent, od 1938 profesor ústavního práva na Masarykově universitě v Brně. 1928-1945 vydavatel revue Moderní stát, autor řady studií a monografií (Delegace zákonodárné moci v moderní demokracii, 1924; Promulgace zákonů, její vztah k sankci, vetu, publikaci a k soudcovskému zkoumání zákonů, 1926; Problém právního postavení hlavy státu v demokracii, 1935; Právní jevy v čase, 1937). Od 1. 12. 1938 do 15. 3. 1939 ministr spravedlnosti ve vládě druhé republiky, 1939-1945 v protektorátních vládách; 1940-1941 náměstek, od září 1941 do ledna 1942 úřadující náměstek předsedy, od ledna 1942 do ledna 1945 předseda protektorátní vlády (v této funkci od 1943 neoficiálně, od května 1944 oficiálně zastupoval státního presidenta E. Háchu). V květnu 1945 zatčen, obviněn z kolaborace s německými okupanty a 1946 odsouzen Národním soudem k 25 letům žaláře. Zemřel ve vězení.