Státní vlajka České republiky
Tak jako současný státní znak České republiky prošel složitým vývojem, obdobně tomu bylo (byť v méně komplikované podobě) i se státní vlajkou ČR. Původním zemským výsostným symbolem byl bílo-červený prapor, který po krátký čas, po vzniku samostatného Československa, byl užíván jako nová státní vlajka právě vzniklého státu. Pro odpor především slovenské politické scény a podobnost s výsostnými symboly Polska a rakouské republiky byl tento původní český zemský symbol nahrazen novou státní vlajkou, jejímž autorem se stal Jaroslav Kursa, autor i nových čs. státních znaků.
Samotná vlajka Československé republiky byla ústavním zákonem tvořena ze spodního pole červeného a vrchního pole bílého, mezi něž byl vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky, při čemž poměr vlajkové šířky k její délce byl dán 2:3 a délka klínu se rovnala polovině vlajkové délky.
S německou okupací byla na zásah okupační moci tato vlajka nahrazena novou protektorátní vlajkou, tvořenou třemi vodorovnými, stejně širokými pruhy v pořadí bílá, červená a modrá barva.
Zahraniční odboj si poté podržel původní čs. státní vlajku, jejíž podobu nezměnila žádná z budoucích politických či státoprávních změn postihujících československý stát v tomto období a posléze se stala i státní vlajkou samostatné České republiky.
Pouze v roce 1990 v rámci konstituování ČSFR jak Česká tak Slovenská národní rada zavedly příslušnými zákony (ČNR zák. č. 67/1990 Sb. a SNR zák. č. 50/1990 Sb.) státní vlajky národních republik, které navázaly na kontinuitu původních zemských symbolů. ČR tak zavedla státní vlajku složenou ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3. Stejný poměr stran, tj. 2:3 měla i státní vlajka Slovenské republiky tvořená třemi stejně širokými vodorovnými pruhy, v pořadí svrchní bílý, prostřední modrý a spodní červený.
