Petr Uhl (1998-2001)

Petr Uhl byl zmocněncem vlády ČR pro lidská práva od září 1998 do února 2001.

Narozen 8. 10. 1941 v Praze, maturoval na jedenáctileté střední škole v roce 1958, promován jako strojní inženýr na ČVUT v roce 1963, pracoval jako konstruktér, patentový referent a středoškolský učitel na strojní průmyslovce. V letech 1968 - 1969 působil ve studentském hnutí a v Hnutí revoluční mládeže (HRM), za nenásilnou činnost - proti normalizaci - v HRM byl odsouzen na čtyři roky, vězněn prosinec 1969 - prosinec 1973.

Spoluzakladatel Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, za to odsouzen k pěti letům, vězněn od května 1979 do května 1984. Po propuštění dále působil v Chartě 77 a VONS, a také v Čs.- polské solidaritě, Čs. helsinském výboru a v Memorialu (čs. pobočka sovětského nezávislého sdružení). V letech 1978-1979 a 1984-1989 šéfredaktor Informací o Chartě 77, v letech 1988-89 redaktorem v nezávislé Východoevropské informační agentuře, jejíž centrálou byl Serwis informacyjny Solidarności ve Varšavě.

V letech 1974-1977 projektant, 1978-1979 strojník, 1984-1989 topič v Metrostavu.

Koncem roku 1989 v Občanském fóru, za ně zvolen v červnu 1990 poslancem Federálního shromáždění (do června 1992), členem branného a bezpečnostního výboru Sněmovny národů FS.

Členem Občanského hnutí 1991-1992. Členem IV. internacionály 1984-1991, Levé alternativy 1989-1992.

Od února 1990 do září 1992 ústředním (generálním) ředitelem Čs. tiskové kanceláře, 1992-1994 píšícím a později vydávajícím redaktorem ČTK. V letech 1994-1996 šéfredaktorem dvouměsíčníku Listy Jiřího Pelikána, 1996-1998 redaktorem deníku Právo.

Po úspěšném ústavním sporu o české občanství Ústavního soudu ČR (v roce 1993 si vedle českého zvolil i slovenské) začal v roce 1997 spolupracovat s ČSSD (jako nečlen) na jejím programu a od září 1998 do února 2001 zmocněncem vlády ČR pro lidská práva a zároveň předseda Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity a také náměstek místopředsedy vlády pro legislativu a lidská práva. V lednu 2001, po zvolení své manželky Anny Šabatové zástupkyní veřejného ochránce práv Poslaneckou sněmovnou, na své funkce rezignoval.

Od března 2001 až do dubna 2006 znovu redaktorem-komentátorem Práva, věnoval se především ochraně lidských práv, menšinám, vězeňství, česko-německým vztahům a ekologickými tématům. V květnu 2003 zvolen na návrh Českého filmového a televizního svazu FITES Poslaneckou sněmovnou členem (15členné) Rady České televize na funkční období šesti let. RČT je orgán kontroly veřejnosti nad veřejnoprávním charakterem ČT.

V letech 1991-2001 byl expertem Komise OSN pro lidská práva (v Ženevě) jako člen pracovní skupiny pro svévolná zadržování. Od března 2001 členem a od začátku roku 2002 předsedou Výboru proti mučení a jinému krutému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, který je pomocným orgánem vládní Rady pro lidská práva.

Od jara 2004 jmenován ministerstvem zahraničí ČR členem správní rady EUMC - Sledovacího střediska pro rasismus a xenofobii, orgánu Evropské komise v Vídni, kde zastupuje ČR.

Od konce roku 2004 členem komise pro životní prostředí rady zastupitelstva městské části Praha 2.

Na návrh vládního zmocněnce pro lidská práva Svatopluka Karáska jmenovala vláda dne 20. dubna 2006 Petra Uhla členem své Rady pro lidská práva. Založení tohoto poradního orgánu vlády jako vládní zmocněnec koncem roku 1998 Uhl připravil. Ve výboru se zabývá především vězeňstvím.

V listopadu 2002 vstoupil do Strany zelených, v jiné politické straně předtím nebyl. Ve Straně zelených nemá žádnou funkci (zákon o ČT to ostatně vylučuje). Do Poslanecké sněmovny nyní za ni kandiduje v Praze na šestém místě kandidátky.

Státní vyznamenání: ČR 1998, Polsko 2000, Německo 2001, Francie 2002. Rakouská sekce Reportérů bez hranic mu udělila v listopadu 2002 Cenu za svobodu tisku za celoživotní dílo. V dubnu 2006 jmenován francouzským prezidentem rytířem řádu Čestné legie.

Knižní publikace:
Program společenské samosprávy, spolu s Jaroslavem Sukem, Index, Kolín n.Rýnem 1982 (vyšlo i německy, francouzsky a japonsky)
S Jiřím Gruntorádem O čs. vězeňství, sborník Charty 77, Orbis Praha 1990
Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla, C.H.Beck Praha 1998.

Ženatý s Annou Šabatovou od roku 1974. Tři synové (1975, 1985 a 1986) a jedna dcera (1977).

Hovoří dobře francouzsky, méně dobře německy, rusky a polsky a špatně anglicky. Je státním občanem ČR i SR.