Zahájení památníku v Letech u Písku - projev zmocněnce
Dámy a pánové,
4. května 2009 vláda odsouhlasila návrh na řešení úpravy pietních míst v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, který jsem předkládal společně s tehdejším ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Ondřejem Liškou. Rozhodnutí Vlády České republiky uctít důstojně památku obětí romského holocaustu patří mezi nejvýznamnější gesta solidarity s Romy, jichž se nám podařilo dosáhnout. Vedle snahy připomenout si opomíjené z naší historie nás k rozhodnutí napravit tento dluh také zvyšující se atmosféra etnického napětí, která vloni na jaře viditelně vyvrcholila žhářským útokem ve Vítkově.
Vláda se rozhodla svěřit úpravu památníku v Letech do péče Památníku Lidice. MŠMT zase převzalo zodpovědnost nad úpravou piety v Hodoníně u Kunštátu. Tam je situace problematičtější, s realizátory mezinárodního vzdělávacího a konferenčního centra Žalov se scházím velmi často, poslední jednání přímo s paní ministryní proběhlo tuto středu. Zvažuje se právní forma, podřízenosti, zodpovědnosti, kolik bude do památníku přijíždět škol a podobné detaily. O to více musím vyzdvihnout schopnosti ředitele Památníku v Lidicích, který za jediný rok dokázal svůj nelehký úkol splnit.
Dovolte mi, na konci funkčního období Fischerovy vlády trochu vzpomínek a jednu úvahu. Obě vlády, v nichž jsem měl tu čest působit, dbaly na dodržování práv menšin a posilování nástrojů integrace. Proces sbližování různých lidí s různým vzděláním, životními zkušenostmi je trvalým úkolem evropské civilizace. Za to patří dík oběma předsedům vlád a jejich týmům.
Evropa byla a je otevřena jinakosti, je nám proto velmi těžko, když slýcháme, že „projekt“ otevřené a multikulturní Evropy selhává. Domníváme se, že tato myšlenka selhávat nemůže, protože se jedná o realitu, kterou společně žijeme. Naopak představa, že menšiny a skupiny mohou vedle sebe žít bez vzájemné znalosti a bez otevřeného přijímání, je pouhou ideologickou floskulí.
Staří Židé měli zvyk, že své hříchy symbolicky naložili na záda kozlovi a toho potom vyhnali do pouště. Podobně ve dvacátém století, pro upevnění národních či třídních identit, často společnosti podporovaly vlády při hledání a vymycování kolektivního zla. My bychom měli nacházet sílu své hříchy, ale i zásluhy dokázat unést. Chybovat může každý, různé kultury ale musejí nalézt cesty jak se naučit spolu žít a dokonce oceňovat přínos spojený s kulturami odlišnými. Proces dezintegrace by totiž vedl jen k hledání dalších a dalších viníků problémů nás všech. A takovéto tendence vyvrcholily genocidami, jakou si připomínáme na tomto místě.
Děkuji proto všem dobrovolníkům, panu dr. Červenclovi, obci Lety, jihočeskému kraji, ministru kultury a všem, kteří tento projekt pomohli dokončit v takové kráse a důstojnosti, jakou zde vidíte kolem sebe. Můžeme si jen přát, že připomínání historie, této nevyčerpatelné studnice zkušenosti, nezopakujeme příslovečně své dějiny.
Děkuji za pozornost.
