Závěr č. 6 Etické komise

Etická komise konstatuje, že samotný vstup účastníka řízení do Francouzské cizinecké legie (dále jen „FCL“) či příslušnost k této vojenské jednotce v době nesvobody, popř. pouhý úmysl účastníka řízení vstoupit v době nesvobody po odchodu do zahraničí do FCL, i když je v řízení prokázán, nenaplňuje znaky formy odboje a odporu proti komunistickému režimu v Československu ve smyslu ust. § 3 odst. 1 v návaznosti na ust. § 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb., tj. ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v Československu nebo překračování státních hranic za účelem účasti v odboji a odporu proti komunismu (agenti chodci), popř. s tím srovnatelné jiné statečné činy nebo statečné veřejné postoje na podporu ozbrojených akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu, a to i s ohledem na povahu a cíle tohoto vojenského uskupení, sloužícího primárně k naplňování zahraničně-politických zájmů Francie. Mezi tyto zájmy však prokazatelně nikdy nepatřila snaha odstranit, oslabit či jinak narušit komunistický režim v Československu ani v regionu střední a východní Evropy. Nadto Etická komise konstatuje, že Francie v roce 1966 vystoupila z vojenských struktur NATO, a proto i případná její účast na vojenských operacích proti komunistickému režimu v Evropě by připadala v úvahu pouze v případě přímé vojenské konfrontace mezi Československem a Francií.

Samotná příslušnost k zahraniční armádě či jakékoli vojenské jednotce a participace na její činnosti tedy, bez prokázání zjevné protikomunistické pohnutky (motivu) účastníka řízení skutečně se zapojit do protikomunistického odboje či odporu v zahraničí (tj. nikoliv pouze na základě nereálného předpokladu), není odbojem či odporem proti komunistickému režimu v Československu ve smyslu zákona č. 262/2011 Sb.

Z odůvodnění:

(Rozhodnutí Etické komise ČR ze 4. 10. 2012, č. j.: 13570/2012-EKO)

V případě tvrzeného vstupu účastníka řízení do Francouzské cizinecké legie v roce 1969 má Etická komise za to, že tato činnost účastníka řízení rovněž nenaplňuje znaky odboje či odporu proti komunistickému režimu v Československu ve smyslu ust. § 3 odst. 1 v návaznosti na ust. § 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb. Ze spisového materiálu vyplývá, že žadatel sice pravděpodobně po své emigraci 22. 7. 1969 vstoupil někdy po 10. 9. 1969, kdy přešel z Itálie na území Francie, do Francouzské cizinecké legie , strávil v kasárnách Francouzské cizinecké legie několik dnů resp. týdnů, ovšem své rozhodnutí přehodnotil a 5. 10. 1969 byl na vlastní žádost propuštěn. Z uvedených zjištění je zjevné, že účastník řízení během svého krátkého pobytu u Francouzské cizinecké legie nemohl žádný ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v Československu ve smyslu zmíněného ustanovení zákona č. 262/2011 Sb. fakticky vykonat.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti týkající se posuzovaného případu nezbylo Etické komisi, než se blíže zabývat Francouzskou cizineckou legií, jako vojenským uskupením, které slouží cizí demokratické mocnosti, a zda lze členství v něm (účast na něm) spojovat s cílem odstranit, výrazně oslabit nebo narušit komunistickou totalitní moc v Československu tak, jak to požaduje ust. § 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb. Byť je nezpochybnitelné, že Francie je a v rozhodném období nesvobody ve smyslu zákona č. 262/2011 Sb. byla demokratickým státem, je obecně známou skutečností, že Francouzská cizinecká legie již od svého vzniku až do současnosti slouží primárně k naplňování zahraničně-politických zájmů Francie. Mezi tyto zájmy však prokazatelně nikdy nepatřila snaha odstranit, oslabit či jinak narušit komunistický režim v Československu ani v regionu střední a východní Evropy. Obiter dictum, Etická komise konstatuje, že Francie v roce 1966 vystoupila z vojenských struktur NATO, a proto i případná její účast na vojenských operacích proti komunistickému režimu v Evropě by připadala v úvahu pouze v případě přímé vojenské konfrontace mezi ČSSR a Francií.

Samotná příslušnost k zahraniční armádě či jakékoli vojenské jednotce tedy není odbojem či odporem proti komunistickému režimu. Stejně tak představa účastníka řízení, že participace na její činnosti, bez dalších vnějších projevů (postojů) předpokládaných zákonem č. 262/2011 Sb., by mohla být považována za srovnatelný (jiný) statečný čin nebo statečný veřejný postoj na podporu ozbrojených akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu v době nesvobody (§ 2 písm. a) zákona č. 262/2011 Sb.) tak, jak to předpokládá § 3 odst. 1 zákon č. 262/2011 Sb., nebyla reálná, a to i vzhledem k obecně známým faktům o Francouzské cizinecké legii.

(Rozhodnutí Etické komise ČR ze 14. 11. 2012, č. j. 16069/2012-EKO)

Účastník řízení nenabídl žádné důkazy k prokázání toho, že svojí případnou účastí na akcích Francouzské cizinecké legie se chtěl zapojit do přímého boje proti komunistickému režimu v Československu. Byť je nezpochybnitelné, že Francie je a v rozhodném období ve smyslu zákona č. 262/2011 Sb. byla demokratickým státem, je obecně známou skutečností, že Francouzská cizinecká legie již od svého vzniku až do současnosti slouží primárně k naplňování zahraničně politických zájmů Francie. Nelze dovodit, že by Francouzská cizinecká legie měla v daném období mezi hlavními cíli odstranit, oslabit či jinak narušit komunistický režim v Československu. Účastník řízení nemohl tedy bez dalšího - bez jasného a prokazatelným způsobem manifestovaného úmyslu (pohnutky) k vedení protikomunistického odboje ve smyslu zákona č. 262/2011 Sb. v zahraničí v rámci Francouzské cizinecké legie - splnit podmínky zákona č. 262/2011 Sb. pro přiznání statusu účastníka odboje a odporu proti komunismu, ani kdyby se mu odchod do ciziny a vstup do Francouzské cizinecké legie zdařil, neboť samotná příslušnost k zahraniční armádě či jakékoli vojenské jednotce, není odbojem či odporem proti komunistickému režimu.