Vladimír Dlouhý: ČR v těchto letech: normální je nerůst

Ve čtvrtém čtvrtletí 2012 německá ekonomika poklesla a celoročně vzrostla pouze o 0,7 %. Příčiny nebyly ani tak v poklesu spotřebitelské poptávky (jak říká Jan Macháček ve svém blogu), ale v poklesu investiční aktivity v průběhu roku 2012 (strojírenské investice poklesly o 4,4 %, stavební o 1,1 %). To se však mění, průzkum mezi manažery, odpovědnými ve firmách za nákup, od prosince signalizuje slušné zlepšení, stejně pozitivní signály přicházejí od stavebnictví a domácností. Na druhé straně, růst nebude nijak skvělý, vládní predikce je 0,4 % pro 2013 a 1,6 % pro 2014. Připomínám, že v letech 2010 a 2011 byl německý růst shodně kolem 3 % a český růst byl nižší (2,5 % v 2010 a 1,9 % v 2011). Bude-li nadále platit, že náš růst je nižší než německý, pak nám to pro další 2 roky moc dobré vyhlídky nedává.

Milton Friedman a Edmund Phelps zavedli koncem 60. let do ekonomie pojem normálních, přirozených hodnot (pro úrok to vlastně byl už Knutt Wicksell na počátku 20. století). Přirozená nezaměstnanost je normální stav, který odpovídá situaci na pracovním trhu (je-li více či méně pružný) a v širším slova smyslu v celé společnosti (zda považuje nezaměstnanost za vážný politický problém). Taková přirozená nezaměstnanost může být dost vysoká (třeba 6 %) a chceme-li jí snížit, cestou není krátkodobá makroekonomická politika, ale strukturální změny. Sleduji-li českou ekonomiku, napadá mne paralela. Slovensko není na Německu méně závislé (možná spíše více), Polsko je s Německem rovněž svázáno, ale obě tyto země měly a budou mít růst rychlejší než my. V euru to také není: Slovensko ho má a roste, Slovinsko také a trpí, Polsko nemá a roste. Není pak náš dnešní nízký růst odrazem normálního stavu? Nejsou strukturální charakteristiky naší ekonomiky (a celé společnosti) takové, že prostě rychlejší růst neumožňují? A není polský či slovenský přirozený růst prostě vyšší?

Takovou strukturální charakteristikou (asi podružnou, ale výmluvnou) může být třeba rozhodnutí Ústavního soudu, zakazující veřejně prospěšné práce nezaměstnaných nebo boj s korupcí, který děsí státní úředníky tak, že raději o žádném tendru nechtějí rozhodnout. Nebo dalších asi 80 skutečností, které pojmenovala společná komise zaměstnavatelů, vlády a NERV, které zhoršují podnikatelské prostředí.

Pokud to tak je, tak na Německo zapomeňme, zapomeňme i na rychlejší růst, na dopady politiky centrální banky a už vůbec zapomeňme na fiskální stimulaci. Vyšší německá poptávka po našem vývozu, nízké úroky a větší vládní výdaje budou mít velmi omezený, krátkodobý růstový efekt, v podobě spíše desetin než celých procent (a ta fiskální stimulace povede k vyššímu dluhu). Máme-li doufat ve skutečně rychlejší růst (zajišťující dlouhodobou konvergenci našeho HDP na obyvatele s průměrem eurozóny), pak musíme následujících několik let přetrpět a mezitím provést strukturální změny v ekonomice i v myšlení společnosti a dostat naše normální, přirozené hodnoty na úroveň, která tento rychlejší růst umožní. Zda je něco takového v dnešní ČR (a konec konců v dnešní Evropě) možné, nevím.

Publikováno na dialog.ihned.cz, 17.1.2012