Rozhovor s Tomášem Sedláčkem: Stav české ekonomiky

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hezký dobrý večer vám všem. Tisíce lidí přišly do smutečního průvodu za rakví zesnulého prezidenta Václava Havla, aby ji doprovodily na cestě ze středu města na Pražský hrad. Tam se odehrál ceremoniál s vojenskými poctami. Na něm prezident Václav Klaus ocenil zásluhy svého předchůdce. Podle nynější hlavy státu se Václav Havel zasloužil o prestiž a autoritu České republiky ve světě jako nikdo jiný.

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Sešli jsme se, abychom si připomněli Václava Havla člověka, člověka statečného, člověka pevných názorů a životních postojů, které odvážně a vytrvale prosazoval. Člověka, který se za své názor nebál nést i osobní oběti.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zaznamenalo Rádio Impuls slova současného českého prezidenta Václava Klause. Česko ode dneška drží třídenní státní smutek. Dnešní host Rádia Impuls charakterizuje Václava Havla jako muže, citujme: kolem sebe přitahujícího lidi, kteří se nechtěli smířit s tím, že svět je profesionálně cynický. Konec citátu. Hostem dnešních Impulsů je ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády, Tomáš Sedláček.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Dobrý večer.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dobrý večer, vítejte v Rádiu Impuls. Připomínám, že dnešní Impulsy jsme připravili i díky vám našim posluchačům. Vaše otázky jste v průběhu dne psali a posílali ve formě SMS zpráv na číslo 774999888, máte-li však ještě jakoukoliv otázku pro ekonomika Tomáše Sedláčka, stačí, když ji pošlete k nám sem do Rádia Impuls. Ještě jednou číslo pro vaše otázky ve formě SMS zprávy, 774999888. Ve kterých okamžicích si, Tomáši, říkáte, že svět je profesionálně cynický?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No říkám si to v momentě, kdy se dělá sranda z nadějí, které si jako Evropané klademe před sebe, konec konců jako lidé, člověk by měl do jisté míry mít přece víru, která se nemusí materializovat nutně, ale přestaneme-li věřit čemukoliv, přestanou-li fungovat vyšší principy, kterou jsou samy o sobě pochopitelně nedokonalé a naše ideály nesplnitelné, tak potom skutečně nastává jediná honba a to je honba za osobním ziskem, diktát peněz a tímto způsobem víme, že jako kultura nebo civilizace bychom během několika, řekněme, možná generací zcela zanikli.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Myslíte si, že některé vědní obory a teď mám na mysli ten váš, kterému se věnujete, přitahuje cynismus a má větší míru cynismu než obory jiné?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak je velká diskuse o tom, jestli ekonomie je cynická, protože ekonomie postuluje i filosoficko-teologické jaksi závěry a totiž o tom, že člověk je sobecký, že člověk je egoistický, že firma má hledět jen a pouze na svůj vlastní zisk a nedbat na svoje okolí. To je jakási víra, chcete-li axiomy, se kterými se v ekonomii běžně pracuje. Otázkou je, zda jsou to pouze technické axiomy, jinými slovy jakési abstraktní věci, které ale nejsou skutečné, ale, řekněme, dobře se s nimi počítá nebo pracuje. A pokud ano, tak potom jsou to pouze předpoklady, které ale skutečné nejsou. Takto to vnímám já. Mnoho ekonomů mám pocit, že tento mýtus přijímá za reálný, to znamená, že ty axiomy které jsou technickými, z nich dělá filosoficko-teologické závěry o tom, že člověk skutečně egoistický je. Je to jako když fyzik počítá volný pád, tak předpokládá pro jednoduchost výpočtu, jako kdyby neexistovalo tření vzduchu. Ve skutečnosti je to blbost, tření vzduchu díky bohu existuje, jinak bychom tady velice rychle všichni zemřeli. Takže je to jakýsi mýtus, který používáme pouze pro výpočet jistého vzorečku, ale jinak pochopitelně mu nevěříme. Ekonom by si na toto měl dávat pozor.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jaké máte vysvětlení pro to, že poměrně značná část ekonomů tomuto mýtu propadá?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ono je to možná jednodušší, konec konců Oscar Wilde napsal, že cynik je takový člověk, který zná cenu všeho a hodnotu ničeho. My ekonomové totiž pracujeme s hodnotami. Některé hodnoty mají svoji cenu, cena mikrofonu, cena lahve vody, to jsou všechno hodnoty, které jsou legitimní a mají cenu. Ale existuje velká škála dalších hodnot, které ale cenu nemají a nikdy mít nemohou - čistý vzduch, láska, přátelství a estetika. Konec konců umění je samo o sobě jakoby z ekonomického hlediska zbytečné, protože nemusí nebo ne nutně je funkční.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zároveň jsou tyto věci neměřitelné, proto se tak těžko uchopí.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Přesně tak. A ekonomika nebo ekonomie bude vždycky tak trošku pokulhávat, protože my tady máme velkou množinu hodnot, se kterými pracujeme, ale část z nich nemá cenu, takže se s nimi počítat vlastně nedá. To je jakési prokletí nebo požehnání, chcete-li. No a jsou velké tendence v ekonomii snažit se právě nalepit číslo úplně na všechno s tím, že žijeme v době a věku, kdy číslo má jakýsi vyšší ontologický smysl než nečíslo. A právě z tohoto pohledu věci, které nelze spočítat, věci, kterým nelze nalepit cenu, se kterými nelze obchodovat, máme tendenci ignorovat, třeba lásku nebo estetiku nebo etiku a potom se ekonomie stává cynickou, protože vlastně ty hodnoty neuznává.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak se s tím ale ekonomie jako taková vyrovnává? Vy jste předmětem proudu, který sám označujete za ekonomii kecací, je možné mluvit o, řekněme, ekonomii s nějakým etickým rozměrem, tedy…

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak většina společensko-vědních oborů se rozděluje na normativní, teda pardon na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní se snaží kvantifikovat, počítat a kvalitativní, třeba kvalitativní sociologie hodnotí, já nevím, rasismus nebo vůbec proměny, postmodernu a tak dále a je vlastně v tomto smyslu kecací. Já poslední dobou přemýšlím nad tím, já jsem se za kecacího ekonoma označil sám, protože mi to přišlo jednodušší slovo, než hovořit o kvalitativní ekonomii, ale na druhou stranu jsem si říkal, oni totiž i ti matematičtí ekonomové jsou kecací ekonomové, akorát že k tomu používají čísla. To, že do mýtu nebo do pohádky nebo do příběhu zamícháme čísla, tak to z toho příběhu samo o sobě nic kvalitnější ani pravdivějšího ani hodnotnějšího nedělá a konec konců když se podíváte na veškeré naše predikce, které jsme my jako ekonomové dělali a děláme, tak nic jiného než kecací čísla to není.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Přemýšlím, zda jste se sám neoznačil za kecacího ekonoma svého času proto, aby oni vám neříkali, že jste kecací ekonom, to znamená, že jste přišel s vlastní stigmatizací dříve, než vás začali stigmatizovat ti, kteří nemají rádi vaše úvahy, protože tím zpochybňujete svým způsobem jejich uvažování a mluvíte o cynismu ekonomie jako takové?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano. Krásná knížka, ve které se hovoří o tom, že můžete bojkotovat jenom někoho, kdo nechce být bojkotován. Takže jaksi urážet mě tím, že jako jsem, já nevím, zrzavý nebo že jsem chlap nebo že jsem kecací ekonom, de facto není možné, ač se to tak děje, ale my už na vysoké škole, na fakultě sociálních věd jsme se rozdělovali velice přátelsky na matematické ekonomy a na kecací ekonomy a byl mezi námi respekt a spolupráce a oba ty směry se uznávaly. No až potom následně se z toho stal jakýsi boj nebo něco takového. Já bych to možná přirovnal k rozdílům mezi architekturou a stavařinou. Stavařina počítá s čísly a je to velice užitečné a je dobře, že víme, jaký strop nebo jaká klenba může nebo nemůže vydržet a architekt by stavařinu měl umět. Pokud ovšem ale chcete postavit budovu, která má duši, která má jakousi hodnotu, ve které chceme bydlet a dobře v ní bydlet, tak stavařina sama o sobě nestačí. A tady si myslím, že by měl ten respekt být vzájemný. Stavaři potřebují architekty, kteří jsou, řekněme, estéty jakéhosi zvláštního měkkého duševna, které zhmotňujeme v budovách a stavaři potom už jsou ti, kteří to dokáží velice přesně spočítat.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jaké máte vysvětlení pro to, že namísto respektu se spíš objevuje despekt?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já nevím, mě to přijde škoda, protože ta ekonomická věda, zejména tedy u starších profesorů není takto rozdělena. Já to prostě považuji, není-li možno nalézt kvalitní argumenty, tak z argumentů protistrany si budeme dělat srandu a budeme je považovat za lehkovážné nebo za vtipné. A ta ekonomická věda funguje dobře v momentě, kdy všechno funguje tak, jak si myslíme, že funguje a nefunguje to moc dobře, když věci přestanou fungovat tak…

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Což jsme teď v této éře.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Což je přesně ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Myslíte tedy, že přichází éra kecacích ekonomů, že prohloubení ekonomické krize může vést k přehodnocení ekonomie, podívání se právě na to, že nemůže být jenom matematikou, čísly?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Myslím si, že jo, v tomto smyslu je ekonomie velice jakoby živou vědou, protože prochází prudkou proměnou, proměnou, kterou neprochází sociologie nebo politologie v současné době. Takže ta ekonomická věda se musí trošku podrbat na hlavě a konec konců hledání jakéhosi pátého paradigmatu, kterým bychom právě mohli udělat, ve světě se tomu říká humanomics, jakou lidskou nebo chcete-li humanitní, trošku možná renesančnější ekonomii. Ekonomie dlouhou dobu se považovala za královnu věd, tady u nás to také mnohdy slýcháme, za imperiální vědu, která dokáže kecat do všeho. To si myslím, že je legitimní, ale pokud chceme kecat do všeho, tak bychom tady všemu měli rozumět a měli bychom též být otevřeni psychologům, filosofům, antropologům a tak dále. Konec konců tu matematickou část ekonomie považuji za vrchol ledovce a to, co je pod hladinou, je právě filosofie, teologie, víra, naděje, mýty a tak dále a tak dále, z nichž pak zkonstruujeme ten model. Konec konců Weintraub, jeden z nejuznávanějších matematických ekonomů a historiků této disciplíny řekl, že každý model je autobiografie.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak velkou roli v těchto vašich úvahách sehrával Václav Havel?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já jsem si to dlouho neuvědomoval, že vlastně hrozně velkou. Václava Havla vždycky budu považovat za velice renesančního člověka, člověka, který se chtěl obohacovat a který netrval na jakémsi zúženém vidění světa a to je možná věc, kterou jsem se od něj naučil. A konec konců i to, že bylo mým úkolem mnohdy mu vysvětlit jakousi ekonomickou záležitost, měl-li taková jednání, tak já jsem se vždycky pokoušel to vysvětlit jaksi po jeho, zapojit to do toho jeho filosoficko-kulturního systému tak, aby s tím mohl pracovat. Takže jsem se právě zde učil vyhýbat takovým těm věcem, které ekonomům jsou velice srozumitelné, ale dále již hovořit nemůžeme. Takže to sestoupení o několik latěk níže v té exaktnosti a v té jaksi nabubřelé cizopasné jazyčnosti, chcete-li, tak nás sice stojí přesnost, ale zase nám dá to, že spolu můžeme hovořit napříč obory.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Rozrušoval vám tedy Václav Havel, když jste působil v Kanceláři prezidenta republiky jako jeho ekonomický poradce, rozrušoval ten váš, i váš vlastní model, řekněme, matematické ekonomie, který jste v sobě bezesporu, když jste ekonomem, tak jste ho v sobě musel mít, protože říkáte, že architekt musí umět i stavařinu?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano. Architekt musí umět i stavařinu, já jsem se ale už i na vysoké škole věnoval spíše dějinám a jaksi vypočíst model se dalo, ale nebyla to, na to jsme měli specialisty právě ty matematické modeláře, kteří se v tom vyžívali a uměli to mnohem lépe, díky bohu, než my kecací. A jo, rozrušil mi to nejen tedy Václav Havel, ale i realita samotná. Prostě realita není vzoreček. Nietsche, známý citát od Nietscheho: Podívám-li se do propasti, propast se zároveň dívá do nás. Pokračuje další větou: Pokud se budeme dívat na svět racionálně, on se bude racionálně dívat zpět. A ty důležité věci v životě nepodléhají ekonomickým pravidlům a ty méně důležité, jako je třeba obchod, ano. Všimněte si, známé přísloví: Všechno je povoleno v lásce a ve válce. To jsou dvě oblasti, ve kterých pravidla kolabují a konec konců i v ekonomice, pokud se jedná o závažné věci, věci života, války nebo mezinárodní pomoci třeba Řecku nebo Irsku, tak tam též jdou ekonomická pravidla nebo pravidla spravedlnosti jaksi stranou. A konec konců máme vánoční období, tak to budu demonstrovat na běžném příkladě. Kolikrát rodič svému dítěti řekne, jestli se budeš takhle chovat, tak nedostaneš vůbec žádné dárky pod stromeček.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A pak je pod stromem takových dárků, byť dítě…

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Takže my vlastně sami porušujeme pravidla a paradoxní je, že ten systém funguje lépe, pokud jsou některá pravidla nedodržována. Mnoho systému právě kolabuje, pokud jsou pravidla dodržována do poslední mrtě. A konec konců myslím si, že největší tragédie v dějinách lidstva nepocházely z neposlouchání pravidel, ale naopak z poslouchání pravidel.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A vy opravdu si myslíte, že vezmete-li si dluhovou krizi v Evropě v současnosti, že je možné na ní uplatnit tuto vaši teorii? Že byla dodržována pravidla, proto vznikla dluhová krize? To je přesně naopak přece. Nebyla pravidla dodržována…

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano, ano, ta pravidla nebyla dodržována v detailech a teď najednou chceme, aby byla dodržována v komplexním celku. Proto se vůči Řecku například chováme nespravedlivě. A je to tak lepší. Stejně tak jako je lepší tomu dítěti skutečně něco pod ten stromeček dát, protože z něj jinak vychováte šílenou zrůdu, která bude krutá. A to odpouštění není nic jiného, než vlastně odhlédnutí od pravidel, což je také mimochodem hlavní poselství křesťanství, že jaksi dobro a zlo se nepočítá, dobro a zlo není jakési účetnictví s opačným znaménkem a dobro a zlo se nerovná v absolutní hodnotě, ale je tady jakýsi vyšší princip, který je schopen všechno toto smést. Láska též není spravedlivá. My se k sobě chceme chovat vyrovnaně, milujeme-li se, ale nebudeme si dělat čárky přesné, kdy kdo komu zaplatil večeři nebo jak kdo komu vyšel vstříc. Takže ta pravidla ve všech systémech mají tendenci kolabovat v extrému. Což neznamená, že by pravidla neměla být dodržována dnes a denně, ale pokud dojde třeba k havárii, když auto jaksi je v havárii, tak též nejdete první zjišťovat, kdo přestoupil jaký přestupek, ale první věc je, že ty lidi odvezete do nemocnice, ať je to viník nebo nevinný a až potom později zkoumáte, kdo za to může, kdo porušil pravidla.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Prezident Václav Havel v prezidentském úřadu kritizoval právě ekonomy, způsob transformace v někdejším Československu, potažmo České republice před rokem, pak při příležitosti 21. výročí událostí 17. listopadu roku 1989 Václav Havel poznamenal:

Václav HAVEL, bývalý český prezident
--------------------
Domnívali jsme se, že ta komunistická pauza ve vývoji našeho státu může být zhodnocena tím, že se vyhneme některým chybám, které musely podstoupit ty tradiční demokracie. Je tomu naopak ty chyby opakujeme v horší podobě. Je tisíc a jedna věcí, s nimiž nejsem spokojen, ale to nic nemění na tom, že ten základní směr je správný. Uvědomme si například jenom to, že v celých dějinách nebylo delší období bezpečnostní jistoty, než jakou má Česká republika dneska. To nebylo úplně jednoduché.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zaznamenalo loni 17. listopadu Rádio Impuls slova prezidenta Václava Havla. Pokud by měl ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády, Tomáš Sedláček, říci svůj názor, byl to právě Václav Havel, který zásadně polemizoval s Václavem Klausem i s jeho tezí, kterou Václav Klaus pronesl ve druhé polovině 90. let, že ekonomická transformace v České republice skončila. Václav Havel právě říkal, že je to příliš zjednodušené hodnocení. Skončila podle vás vlastně ekonomická transformace v České republice?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já bych nerad toto období dával do právě toho konfliktu dvou Václavů, takže se pokusím o smírčí tón. Transformace do jisté míry nekončí nebo, chcete-li, reformy nekončí nikdy. Už od období reformace pořád máme na čem pracovat a jestli to náhodou není tím, že člověk sám od sebe je nedokonalý a sám na sobě má co pracovat. Všimněme si též, jak jsme krutí vůči systému a jak nám vadí sebemenší uchýlení, ale v osobním životě na sebe tak přísní nejsme. My jsme v jistém smyslu, jestli si můžu dovolit takovou jakoby filosofičtější úvahu, vyzvraceli, ale bez toho negativního kontextu, my jsme vyzvraceli vlastní zodpovědnost a vlastní etiku do institucí. A nyní pokud je někde hlad, tak za to mohou instituce, už za to nemůže jedinec. V Americe, kde to křesťanství nebo jakákoliv tedy víra je hlubší, je stále internalizovaná, tak tam se lidé o sebe, o svoje školy, o svoje okolí starají mnohem víc a od těch institucí čekají méně. Takže v momentě, kdy máme tu vlastní etiku jaksi vykloubenou úřednicky navenek do jakýchsi institucí, tak lze veškeré výčitky vůči těm institucím také psychologicky číst jakožto výčitky vůči sobě samotnému.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Činíme a je to vlastně i alibismus, činíme instituce zodpovědné z toho, že je nějaký problém.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano. A od toho vlastně, to je do jisté míry i role politiků a tím zodpovím na tu vaši otázku o dvou Václavech. Myslím si, že velká nedoceněná role politiků je v tom, aby mohli být nenáviděni. Oni jsou bozi a zároveň obětními beránky, zároveň, což mimochodem ve starých kulturách bývalo relativně časté, že se obětovali právě tito. A kdyby se v demokracii mělo rozhodovat, komu postavíme za zahradou letiště, i když se všichni shodneme, že letiště potřebujeme, tak bychom se rozhádali do krve, protože bychom, takže je lepší, když někdo řekne, to letiště bude tady na zahradě pana Vopršálka a tečka. Pan Vopršálek bude nenávidět daného politika, ale tím ta nenávist končí a už nebude nenávidět své sousedy, kteří mu budou kondolovat, ale ve skutečnosti budou rádi, že to takhle dopadlo. Takže to je jedna…

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Protože není na jejich zahradě.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Protože není na jejich zahradě, na něčí zahradě to muselo být, demokraticky bychom se tady jaksi pohádali, takže totalitně nebo autoritativně, chcete-li, někdo musí rozhodnout. Takže zaprvé je to nenávist směřovaná jedním směrem, nikoliv mnoha směry, zaprvé, a zadruhé je to nenávist neúčinná. Já nemohu tomu politikovi dost dobře jaksi rozbít ústa, což bych mohl v rámci jakýchsi hospodských rvaček u svých sousedů.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pak máte ale politiky, kteří čas od času rozbíjejí ústa nám voličům.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano, myslím si, že kdo do politiky jde, tak se musí smířit s tím, že jaksi bude terčem této nenávisti. Už jenom kdybyste vy nebo já měl rozhodnout, aby celý národ měl stejný oběd, ať se budete snažit sebelépe, tak ne každému chutná smažený řízek s bramborovým salátem a už jenom tímto laskavým jaksi rozhodnutím si nutně vygenerujete nejméně 20 procent lidí, kteří by raději něco vegetariánského nebo jiného.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jedna z věcí, která vás bezesporu s Václavem Havlem spojovala, kde vám Havlovy názory byly blízké, je míra evropské integrace. Nedopustím se hodně zásadního zjednodušení, když pronesu tuto větu?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ne. Naprosto souhlasím, myslím si, že Václav Havel byl právě politikem, mě ten minulý čas pořád přijde tak hrozně nepřirozený, byl politikem nejen českým, ale evropským a čím byl evropštější, tak tím byl de facto češtější. Tady není jakýsi rozpor. A i z toho důvodu mě vlastně ten hlas Václava Havla chybí, protože kdyby on mohl tak významným způsobem ovlivňovat veřejné mínění a nebylo to pro jeho nemoc, tak si myslím, že by Česká republika byla mnohem kooperativnější. My se opravdu stavíme ke zbytku Evropy, jako kdyby to byla okupační velmoc. Já to chápu z naší historie člověk tomu je jaksi zvyklý, ale tak to není. Evropa nejsou oni, Evropa jsme my a my budeme padat a stát s Evropou, Česká republika…

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Není ale, promiňte, ten zásadní problém, že Evropa vlastně ve svém samotném středu všech těch, kteří se prohlašují za Evropany, razitele jednotné Evropy, myšlenky jednotné Evropy, tak nejsou schopni tu myšlenku obhájit?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já si myslím, že jsou. Tady ten citát, který jsme slyšeli od Václava Havla, právě hezky demonstruje, třeba hovořil o míru, mír nemá cenu, má neskutečnou cenu, má cenu všeho, ale my na něj nemůžeme nalepit, nemůžeme ho dát do rovnice. Takže v momentě, kdy riskujeme návrat k národovectví, celý projekt Evropské unie není o ničem jiném, než snaha odvrátit se od národovectví, myslet si, že můj národ, ať už je to český nebo německý, je víc než jakýkoliv jiný, a to se hrozně povedlo. Kdyby se řecká nebo irská nebo maďarská nebo jakákoliv jiná krize odehrála před 50 a více lety, tak jediné, nad čím by se naši vůdcové nebo lídři zamýšleli, jak tyto země co nejelegantněji vojensky obsadit. Takhle to bylo vždycky v minulosti. To, že to nikoho ani nenapadne dneska a že se snažíme jim pomoct, byť tím pochopitelně pomáháme i sami sobě, je pokrok, který jsme opravdu za těch 50 let ušli a konec konců devalvace, o které často euroskeptici hovoří jakožto o řešení problémů ať už Řecka nebo kohokoliv jiného, tak to není nic jiného, než nekalé zvýhodnění svých vlastních exportů na úkor mých obchodních partnerů. Stejně tak jakožto dovozní cla, stejně tak jako další ochranářská opatření, která byla k dispozici. Ona k dispozici nejsou, takže krize v Evropě nevedla k obchodní válce a krize v Evropě tudíž nevedla ani k jakékoliv jiné už tedy normálně reálné krvavé válce.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A myslíte, že to je opravdu doba, která je definitně zažehnaná nebo…

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Není. Ti démoni v nás stále dřímají, máme za sebou 50 let míru, který je v Evropě bezprecedentní a téměř všechny krize, které jsme v Evropě v minulosti měli, válkou jakousi skončily.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Máte strach z války?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Nemám strach z války. Mám strach z toho, že začneme uvažovat mentalitou bližší košile než kabát, což předvádí naše vláda bohužel, a neuvědomujeme si, že v této zimě košile prostě nestačí. My právě potřebujeme společný kabát. Je to zhruba stejně moudré, jako když hoří celá vesnice, tak sedět před vlastním barákem a dívat se na hasící sousedy a ještě u toho jim radit, jak to dělají blbě, že by to měli zalévat támhle víc nebo támhle méně, při jakési mylné představě, že ta naše chata je dělaná z azbestu. Ta naše chatka z azbestu není, je stejně dřevěná jako všechny ostatní, česká ekonomika dělá zhruba procento ekonomiky evropské a nechápu, jak si můžeme myslet, že my jsme ochráněni před tou globální krizí, ve které se nacházíme.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy v té souvislosti kritizujete vládu, zároveň jste členem Národní ekonomické rady vlády. Když se díváte na kroky vlády, uvažoval jste o tom, že byste opustil poradní orgán tohoto kabinetu?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Uvažoval jsem o tom v jiných souvislostech, uvažoval jsem o tom, když jistý úředník na ministerstvu školství byl poradcem, tudíž byl na stejné úrovni jako já a já jsem s tímto člověkem nechtěl být ve stejné pozici, radit stejné vládě, to se nakonec jaksi vyřešilo. Ale ne, já si myslím, že přeci je užitečné radit každému, kdo chce poslouchat, s výjimkou nacistů a komunistů. Jakákoliv vláda, byť mně je sympatická nebo nesympatická, chce-li mě poprosit o radu, tak mu ji dám a to, jak se rozhodne nebo nerozhodne, je jejich jho, které já nenesu. Já si vážím toho, že oni jsou nositeli jha, které je jistě nelehké, já ho například nést nejsem ochotný, já chci mít vliv, nechci mít moc.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tím říkáte, že byste nikdy nevstoupil do politiky?

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Nechci, není to věc, která mě láká, já politiku nemiluji, já miluji ekonomii, já miluji diskuse, já miluji evropská témata a politiku nemiluji, nepovažuji ji za svůj koníček a kdykoliv, když se objeví politik, který politiku miluje, který ji považuje za řemeslo a který ji dělá dobře a nese to jho, to těžké břímě rozhodovat za ostatní, tak toho člověka, a dělá to bez kradení a s upřímným svědomím, tak takového člověka je potřeba si vážit.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Konstatuje ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády, Tomáš Sedláček. Děkuji, že jste byl hostem Rádia Impuls a těším se příště na shledanou.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já moc děkuju.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takové byly dnešní Impulsy. Přepis stejně jako video z tohoto rozhovoru s Tomášem Sedláčkem najdete na našich internetových stránkách, podívejte se na www.impuls.cz. Hostem čtvrtečních Impulsů pak bude podnikatel a majitel rodinného pivovaru Bernard Stanislav Bernard.

Impulsy Václava Moravce, 21.12.2011