Rozhovor s Pavlem Kohoutem: Machiavelli měl pravdu

Když se vládci chovají nemorálně, chovají se ostatní lidé také tak - tvrdí ekonom Pavel Kohout s odvoláním na „otce moderní politiky“ Niccola Machivelliho. I to je důvod, proč Kohout nedávno přišel s vlastním návrhem změny české ústavy a celého politického systému. Společník firmy Partners a člen Národní ekonomické rady vlády ale nežije jen teorií. Radí lidem, jak výhodně investovat - sám přitom vsadil na leteckou výrobu.

* Už se k vašemu návrhu na změnu ústavy ozval nějaký politik a řekl, že to je dobrý nápad?

Ještě je to docela krátká doba. Měl jsem spíše odezvu od „normálních lidí“. Těm se to většinou líbilo. A ze strany politiků jsem ani žádnou velkou odezvu neočekával. Ti zástupci současných stran, které jsou ve sněmovně, pochopitelně nemají mnoho důvodů, aby se jim to líbilo. Nejdříve se tyto myšlenky musejí zalíbit voličům.

* Doporučujete, aby lidé - pokud to cítí jako vy, tedy že chyba je zakódována už v základech politického systému - apelovali na politiky, že mají změnit ústavu. Není naivní touto cestou, pouhým písemným naléháním, chtít něco změnit?

Už jste někdy viděli stůl plný dopisů? Deseticentimetrová vrstva a všichni vás žádají o totéž?

* Přesto si můžeme myslet, že s politiky otřese jen „ulice“, viditelná masa lidí...

Pouliční demonstrace nic neznamená. To už se politici naučili ignorovat. Vidíme tady z okna naší pražské kanceláře hned na Václavák, a politici se již naučili ignorovat, i když je plný. Ale když uvidí na svém stole hromadu volebních lístků se svým jménem, s tím že jim volič ty lístky vrací - tak to otřese kterýmkoli politikem. On chce být znovuzvolen. To je jeho základní instinkt. Když uvidí, že je poptávka po změně volebního systému, tak se přizpůsobí. Pokud se ale ukáže, že lidem tento marasmus vyhovuje, tak jakákoli další snaha nemá smysl.

* Neměl byste spíše do politiky aktivně vstoupit?

Založit politickou stranu? To je nesmysl. Jednak by to byla obrovská investice, za druhé bych se musel rozloučit s kariérou, za třetí je to stejně k ničemu, protože systém je dělaný tak, aby eliminoval veškerou konkurenci z tohoto směru, aby se menší strany nemohly nikam dostat.

* Směřujete k americkému prezidentskému systému, kde prezident má daleko širší pravomoce. Proč?

Situace, kdy český prezident je něco jako volený monarcha, je relikt minulosti a naprosto nesystémové uspořádání. Prezident sice spoluvytváří zahraniční politiku, ale tu spoluvytváří i premiér a ministr zahraničí, a když má každý svoji zahraniční politiku, jako je tomu dnes, tak máme ve výsledku tři zahraniční politiky. To je absurdní.

* Kde jste čerpal nejvíce podnětů pro své návrhy? Byla to jen americká ústava?

Radil jsem se - přeneseně řečeno - hlavně s Georgem Washingtonem a Benjaminem Franklinem, protože stále více se ukazuje, že nic lepšího než americká ústava neexistuje. Snažil jsem se maximálně zachovat věrnost originálu.

* Co když je základní problém v tom, že Češi mají své hodnotové žebříčky nastavené zcela jinak než Američané? V takovém případě ani nová ústava nic podstatného nezmění. Slušný člověk by teoreticky mohl dobře fungovat v jakémkoli ústavním systému.

Pokud ale slušný člověk nemá na výběr mezi volbou slušných a neslušných kandidátů, je nucen volit směsku slušných a neslušných, tak systém nebude nikdy dobře fungovat. Odmítám tedy názor, že by to bylo v lidech. Odmítám všechny ty rasistické teorie, že Češi jsou národ sluhů a pohůnků, kteří potřebují mít nad sebou nějakého pána - ve Vídni, Berlíně, Moskvě či Bruselu.

* Takže se ani neztotožňujete s názorem, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží?

To je floskule s velmi zajímavou historií. Autorem je Joseph de Maistre, francouzský diplomat, který byl nucen emigrovat po Velké francouzské revoluci. Zbytek života strávil v exilu a v zatrpklosti. A tento výrok je adresován francouzskému národu v době, kdy se tam nejvíce provozovala gilotina. Ve skutečnosti bych se daleko více přikláněl k názoru Machiavelliho, který je chybně vnímán jako teoretik politických intrik a zákulisních praktik. Ale on na více místech svého díla zdůrazňoval, že lid se chová přesně tak, jak to vidí u vrchnosti. Když se vládci chovají zhýrale a nemorálně, chová se také tak.

NECHCEME VYDĚŠENÉ KLIENTY

* Co když se vašich myšlenek chopí lidé, jako je třeba Jaromír Soukup - technokratičtí odborníci na politický marketing, kteří jsou schopni vyhmátnout před volbami téma, které zrovna rezonuje? Nehrozí, že to téma někdo pouze chladnokrevně zneužije?

Já nikomu nebudu nic zakazovat. Jestli se to bude líbit komukoli, ať se klidně k tomu přihlásí. Důležité je, aby systém fungoval.

* Jak údajnou nefunkčnost politického systému vnímáte coby spolumajitel společnosti Partners?

Třeba v tom, že máme neustále nejistotu, jaké vlastně platí zákony. Musíme přibírat čím dál více právníků, abychom se v tom vůbec vyznali. Ta dysfunkce systému nás sice existenciálně neohrožuje, ale stojí to dost peněz, které by bylo možné vynaložit na smysluplnější věci. Chaos v daních a legislativě samozřejmě drtí i naše klienty. A vyděšený klient se chová jinak.

* Třeba ale zrovna vyděšený klient častěji vyhledává finanční poradce.

My ale nechceme, aby naši klienti byli vyděšení. Naší firemní politikou je spíše krotit výstřelky. Když tedy chtěli investovat do čínských akcií - masírováni zprávami o čínském hospodářském zázraku, tak jsme se snažili brzdit jejich nadšení a vysvětlovat jim, že čínský akciový index, který před pár lety dělal 100 procent, už 100 procent neudělá. Naopak v dobách depresí, smutku a beznaděje se je snažíme povzbuzovat. Třeba půl roku po pádu Lehman Brothers, kdy to vypadalo, že se zhroutí celý svět a přežijí jen ti, kteří mají zásoby trvanlivých potravin a zlatou cihlu, se nakonec ukázalo, že to naopak bylo nejlepší období pro nákup akcií. Během posledních tří let zase neustále krotíme fobie lidí, že se rozpadne eurozóna.

* Kdo jsou vlastně majitelé české firmy Partners Financial Services? Akcie jsou v listinné formě na majitele a ve výroční zprávě jsme to nenašli.

Jsou to čtyři fyzické osoby, které najdete i v orgánech firmy - já, Kateřina Palková, Petr Borkovec a Radim Lukeš. Máme ale ještě několik partnerů, kteří se připravují na zapojení do akcionářské struktury. Jsou z řad obchodníků, kteří došli v hierarchii nejvýše. Zatím mají jen akciové opce. Plánujeme také, že během několika let vstoupíme na pražskou burzu, až přijde ten správný čas. Mezitím chceme dorůst do nějaké rozumné velikosti z hlediska tržeb - z dnešní úrovně kolem 1,5 miliardy korun asi na 2 až 3 miliardy, aby to pro burzu bylo atraktivní.

* Je známo, že šéfové jednotlivých obchodních týmů si u vás běžně vydělávají několik set tisíc korun měsíčně. Nesvědčí to o tom, že na českém finančním trhu není něco v pořádku? Vždyť to přece není kdovíjak sofistikovaná činnost.

Kdo si myslí, že nejde o sofistikovanou činnost, tak ať si to jde vyzkoušet.

* Je ale správné, aby finanční poradce vydělával více než prezident republiky a mnohem více než všichni vědci a vysokoškolští profesoři? Není to také příznakem nefunkčnosti systému?

To je přece normální. I v každé jiné společnosti, kde člověk dělá byznys a jde mu to dobře, má vyšší příjmy než prezident. Jen v Severní Koreji má prezident nejvíce. Pokud klienta ochráníme před nějakými ukvapenými rozhodnutími, ušetříme mu tolik peněz, že provize z toho vypadají jako poměrně přiměřené. U nás ve firmě problém řešíme tím, že pro každou produktovou skupinu máme jednotné provize. A zdůrazňuji, že se snažíme provize snižovat, protože se nám také jeví příliš vysoké.

* Vaše firma se jako jedna z nemnoha rozhodla zapojit do penzijní reformy. Máte dokonce získat podíl v Allianz penzijní společnosti. Neztratíte tím nezávislost, když budete majetkově spjati s jednou konkrétní penzijní společností?

Pro nás neexistuje jiná volba. Buď se spojíme s někým jiným, nebo bychom do toho vůbec nemohli jít. Česká penzijní reforma byla sice inspirována slovenskou, ale jak to u nás bývá, jde to z extrému do extrému. Na Slovensku měly fondy velmi vysoké poplatky a náklady, což Slováky poškodilo. Nejen klienty, ale i distributory, kteří sice v první fázi měli žně, ale potom později už měli značné potíže přizpůsobit se normálním podmínkám. A také to poškodilo jejich pověst. U nás je to opačně. Byl takový strach, aby z penzijní reformy nebyl mejdan pro finanční skupiny, že poplatky jsou tak nízké, že se to téměř nevyplatí dělat.

* Jak nás přesvědčíte, že celá penzijní reforma neskončí nakonec blamáží?

Pokud budu hovořit za Partners, tak z obchodního hlediska bychom se bez reformy klidně obešli. Ale chceme našim klientům nabídnout úplné spektrum služeb. Obchodní argument je jednoduchý. Máte možnost buď tři procenta z hrubé mzdy nechat zmizet někde v nenávratnu, kde na to nedostanete žádnou stvrzenku, není to nijak úročeno. A na druhou stranu získáte účet, svůj vlastní, kam vám ty peníze chodí a někam se investují. Do něčeho hmotného, převážně do akcií, které z dlouhodobého pohledu rostou.

KALOUSKOVY DLUHOPISY BYLY DAREM

* Být to v Americe, tak by tomu člověk věřil asi více. Donedávna jsme věřili, že ani žádný evropský stát nemůže zbankrotovat. Lidé věřili i státním dluhopisům.

Já bych také nikdy nikomu nedoporučil investovat do státních dluhopisů. To je naprostá zhovadilost. V současné době se vyplatí dluhopisy kupovat nejvýše krátkodobě na „zaparkování“ peněz, než je budete investovat.

* Proč jdou dluhopisy ministra financí Miroslava Kalouska tak na odbyt?

Protože šlo o nákup politických preferencí. Dluhopisy byly násobně úročeny ve srovnání s trhem. Byla to taková předvolební kampaň.

* Doporučovali jste jejich nákup?

Nezrazovali jsme od toho. Když stát rozdává z vašich peněz, dobře. Říkal jsem, že makroekonom ve mně trpí, ale z investičního hlediska to kupte.

* Do čeho se vyplatí investovat i z pohledu makroekonoma?

Jsou tu i jiné dluhopisy než státní. Investice do korporátních dluhopisů může přinést vyšší výnosy, samozřejmě za cenu většího rizika. Druhá velká skupina jsou majetkové investice, což pro většinu lidí v našich podmínkách představují nemovitosti. Ve světovém měřítku se ovšem zhruba stejný objem investic jako do nemovitostí týká i akcií.

* Do čeho investujete vy sám?

Nekupuji jednotlivé akcie - aby člověk mohl úspěšně investovat, potřeboval by desítky milionů na dostatečnou diverzifikaci. Investuji do našich vlastních fondů Partners, a další investicí jsou majetkové podíly v některých menších společnostech. Jeden projekt je Daňové přiznání jinak, který vám poradí po internetu. A další společnost se zabývá leteckou výrobou. Je to projekt užitkového letadla ruské konstrukce s českým motorem Walter.

* Láká vás tedy investice do firmy, která skutečně vyrábí nějaký fyzický produkt, něco hmatatelného?

Baví mě to, ale především jde o velmi zajímavou investici. Rizikovou, ale letadlo už je odzkoušené v prototypu, teď se jedná o homologaci. Letoun je projektovaný hlavně pro zahraniční trhy jako Rusko, Brazílie, Kanada. Jde o typ takové „anduly“. Zajímavé je spojení robustní ruské konstrukce, pro tvrdé podmínky, s naším vynikajícím motorem.

MŮŽEME BÝT DRUHÝM LUCEMBURSKEM

* U nás se ale přestává mluvit nejen o znalostní ekonomice, ale jakoby i pravicoví politici ve skutečnosti přestávali věřit v privátní byznys, vytvářejí se spíše státní holdingy, například v letecké dopravě.

Oni v prvé řadě věří, že soukromý byznys je dojná kráva, kterou je možné dojit čím dál více. A soukromý byznys trpí pod neuvěřitelnou byrokracií. Druhou věcí je, že bychom jako stát potřebovali více rozvíjet sektor služeb. Pokud jde o finanční byznys, bylo by dobré založit něco jako státní agenturu na podporu rozvoje alternativních fondů - což je velké téma v EU a bude z toho velký byznys. Česko by bylo ideální lokalitou, stačilo by napsat několik zákonů, daně tu jsou přiměřené, mohli bychom se stát jakýmsi druhým Lucemburskem. Státu by to přinášelo docela zajímavé daňové výnosy. Ale nestane se to, jsou tu obstrukce, nezájem.

* Zatím u nás nemáme prezidentský systém, nicméně jsme těsně před prezidentskými volbami - našel byste mezi kandidáty někoho pro vás přijatelného?

Vylučovací metodou jsem došel ke kandidátovi, který mě nejprve překvapil - ale když jsem se o něm dozvěděl více, řekl jsem si, že asi není tak výstřední, jak vypadá. Čili se jedná o Vladimíra Franze. Postupoval jsem podle vylučovacích kritérií: kdo byl v KSČ v 80. letech, je nevolitelný, nechci také kandidáta velkých stran.

* Vladimír Franz by určitě na mezinárodní scéně pozornost vzbudil.

To jistě ano, ale zase by to svědčilo o tom, že jsme národ svobodomyslný a bez předsudků.

Situace, kdy český prezident je něco jako volený monarcha, je relikt minulosti.

Publikováno v týdeníku Ekonom, 10.1.2013