Rozhovor s Pavlem Kohoutem: Čína je kasino s cinknutou ruletou

* LN Dá se vůbec věřit analytikům, ekonomům a dalším expertům v jejich předpovědích kam investovat?

Winston Churchill říkal, že nevěří žádné statistice, kterou si sám nezfalšuje. Jenže tento citát je sám falešný, připsala mu jej Goebbelsova propaganda. Nicméně od jara 2009 se výhradně spoléhám na primární data, která sám interpretuji. Ekonomům hlavního proudu nevěřím ze zásady. Všichni v letech 2007 a 2008 selhali naprosto kompletně a prakticky bez výjimek. Akcioví analytici jsou sice schopni identifikovat investiční příležitosti, či naopak podhodnocené akcie, nebo alespoň ti lepší z nich, ale úplně jim unikají makroekonomické souvislosti, které jsou pro vývoj trhů klíčové.

* LN Předpovědi tedy nesledujete?

Čtu velké množství analýz a odborných článků. Ale pokládám je jen za zdroj témat a nápadů, nikoli za investiční doporučení. Někdy člověka obohatí i dílčí informace v článku, se kterým nesouhlasí. Ale pro interpretaci ekonomických údajů jsem musel příslovečně zahodit do koše všechny učebnice, včetně těch, které jsem sám napsal do roku 2008.

* LN Není to ale tak, že světové trhy ovlivňuje tak ohromné množství faktorů, že vývoj zkrátka nelze předvídat?

Ještě před pár lety bych vám oponoval. Nicméně, pokud mluvíme o akciových trzích, určitá míra předvídatelnosti se dá identifikovat. Neumím říct, co trh udělá zítra, za týden nebo za měsíc. Dokážu ale říct, zda je trh podhodnocený či nadhodnocený. Ukazuje se také, že analytici, kteří jak stádo sledují P/E a podobné notoricky známé a po většinu času bezcenné indikátory, se můžou hluboce mýlit.

* LN Je známo, že například příchod velké hospodářské krize téměř nikdo nečekal. Peníze tehdy v akciích utopil i John Meynard Keynes nebo Winston Churchill. Může se dnes přihodit, že by o své akciové jmění nečekaně přišel britský premiér David Cameron nebo například Paul Krugman nebo Joseph Stiglitz nebo Pavel Kohout?

Keynes, pokud vím, spekuloval spíše s měnami, protože byl odborník na měnovou politiku. Otázkám měn rozuměl mimochodem daleko více než daním a veřejným výdajům, které ho proslavily. O Churchillově investiční epizodě jsem četl, ale bohužel nevím, do čeho přesně investoval. Kam investují pánové Cameron, Krugman a Stiglitz, nevím. Ale pamatuji si na někdejšího prezidentského kandidáta USA Patricka Buchanana. Když v roce 2000 kandidáti před volbami zveřejňovali své majetky, Buchanan vlastnil hodně zlata, nějaké konzervativní akcie a hlavně žádné módní internetové společnosti. Stal se terčem výsměchu, ale s odstupem času se ukazuje, že jeho ultrakonzervativní investice byla tehdy správná. Vždycky je největší příležitost ke zhodnocení v investicích, které většina „normálních“ lidí považuje za staromódní.

* LN Je tedy správným investorem ten, který „jde s davem“?

Investoři se chovají tak rozmanitě, že nechci paušalizovat. Mám ale dost zkušeností s těmi, kteří se přijdou poradit teprve tehdy, když ztratí desítky procent hodnoty portfolia. Je bohužel typické, že mnozí se považují za odborníky na finance, podobně jako každý Čech je špičkovým expertem na složení reprezentačního fotbalového týmu anebo na optimální politiku na Středním východě. A není to pravda.

* LN Průměrný Čech má naspořeno okolo 250 tisíc, měl by je vůbec někam investovat?

Samozřejmě že rozumně investovat je lepší než pozorovat, jak peníze postupně ztrácejí kupní sílu. Ve vyspělé ekonomice se zhruba každých deset let zdvojnásobí objem peněžní zásoby, což má určité zřejmé dopady na inflaci. A kdo chce udržet hodnotu svých finančních rezerv, měl by investovat do těch typů investic, jejichž cena roste s inflací.

* LN Měli by se lidé pouštět do investování na základě informací, které si přečtou v novinách nebo na internetu?

Tak začíná přesně ten typ investorů, kteří se jdou poradit teprve tehdy, když prodělali padesát nebo devadesát procent hodnoty investované částky. Člověk si přečte nějakou dílčí informaci a je z ní nadšený, protože jde o něco módního nebo pokrokového. Příkladem je třeba Čína v roce 2007. Investor amatér potom nadšeně investuje do něčeho, co je zoufale nadhodnocené. Když pak trh přijde k rozumu, náš amatér je roztrpčen a má za to, že ho někdo podvedl.

* LN Čímby se tedy lidé měli při investování řídit?

V první řadě by měli zapomenout na nadšené články v novinách nebo na internetu. Internet je nebezpečný vynález pro amatérské investory, protože laik je zaplaven informacemi a názory, které si nedokáže utřídit a vyhodnotit.

* LN To jste mě jako člověka, který píše do novin, moc nepotěšil.

Nebojte, investičních zásad je víc. Investor by také měl brát s rezervou rady úředníků a úřednic za bankovními přepážkami. Nic proti nim, ale dostávají prémie za to, co banka chce, aby prodávali. U nás ve firmě jsou finanční poradci rovněž placeni na základě provizí, ale centrála je nemůže nutit, aby prodávali něco proti své vůli. Finanční poradci jsou daleko nezávislejší a netrpí zdaleka takovým konfliktem zájmů jako bankovní úředník.

* LN Jak ale poznat, že vám poradce opravdu pomáhá?

Tím, že vás do ničeho netlačí, nevnucuje a že vás vzdělává. Klient, který má pocit, že byl do něčeho vmanipulován, nebude spokojený, ani kdyby to ve skutečnosti bylo pro jeho dobro. Podívejte se na penzijní reformu. Je to jedna z věcí, která se vládě celkem povedla. Přesto je vnímána záporně. Lidé totiž mají pocit, že byla prosazena manipulativně. Člověk by také neměl věřit nemožnému. Kdo slibuje přehnaně vysoké výnosy bez rizika, je vždy podvodník. Vždy a bez výjimky. Tohle je jedno z mála pravidel, která fungují perfektně.

* LN Jak vidíte rok 2013 z pohledu investic?

Zásadním trendem, který hýbe trhy, bude růst objemu peněz v klíčových ekonomikách. Evropské summity mě nezajímají a vůbec je nehodlám v budoucnu sledovat.

* LN Probudí se letos čínský drak, jak mnozí analytikové předpovídají?

Čínský drak již několik let jede na podpůrných prostředcích. Americe se vyčítá, že tiskne peníze, ale Čína to dělá násobně. Investovat do Číny důrazně nedoporučuji. Leda v případě, že hovoříte čínsky a máte guanxi čili protekci a konexe s významnými členy politbyra. Pro normálního člověka Čína není. Číně nikdo nerozumí, tamní finanční trhy jsou kasino s cinknutou ruletou.

* LN A co zlato?

To může udělat absolutně cokoli. Může pokračovat v přerušeném růstu, ale může začít spektakulárně padat po dobu dvaceti let, podobně jako mezi lety 1980 a 2000. Nikdo to neví. Komodity jsou kromě čínských akcií další věcí, která není pro normální lidi.

Publikováno v LN, 10.1.2013