Rozhovor s Miroslavem Zámečníkem

Veřejné peníze v ráji

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když zadáte do vyhledavače heslo daňové ráje, vyskočí na vás desítky firem, které nabízejí, že papírové sídlo v cizině zařídí. Tuzemské společnosti na to slyší. Připomeňme si, absolutně největší počet českých firem najdeme v Nizozemsku, asi čtyři a půl tisíce, a ve Spojených státech. Bezmála tři tisíce. Populární bývalo také Lucembursko. Tam má adresu asi 1100 českých firem. Transparency International a Bisnode počítaly, kolik peněz do firem odteče z veřejných zakázek a také o kolik stát přichází na daních.

Stanislav BERÁNEK, analytik, Transparency International ČR
--------------------
My jsme se zabývali firmami, které jsou jakoby v první vazbě, to znamená pouze firmami, které jsou bezprostředně vlastněny z nějakých daňových rájů. Samozřejmě tyhlety firmy mohou mít další dceřiné společnosti, dál se větvit a podobně. Ale to už jsme neřešili. Takže ten vzorek bych řekl, že je velmi omezený a to číslo je skutečně minimální.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Podle analýzy společnosti Bisnode, kterou mají Otázky k dispozici, se od začátku letošního roku počet českých firem s vlastníkem z daňového ráje zvýšil o 229 na bezmála třináct tisíc firem.

Petra ŠTĚPÁNOVÁ, analytička Bisnode
--------------------
Vlastníci z destinací považované za daňové ráje do základního kapitálu českých firem investovali více než 411 miliard korun. Což představuje téměř 20% celkového základního kapitálu českých firem. Zatímco počet firem, které jsou kontrolovány z daňového ráje je pouze 3,6%. To znamená, že do daňových rájů jsou matky přesouvány zejména u větších firem a ty menší firmy v České republice zůstávají spíše v českých rukou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Největší zájem je dlouhodobě o Seychely a také o Kypr. Konkrétně tam sídlí teď asi 1700 českých společností.

Stanislav BERÁNEK, analytik, Transparency International ČR
--------------------
Často se používá takový žebříček nebo takové srovnání těch daňových rájů, kdy země typu třeba Holandsko nebo i Kypr jsou uváděné jako země, které jsou spíš vhodné pro daňovou optimalizaci a země typu Seychel nebo nějakých Marshallových ostrovů, tak jsou země vhodné spíš pro tu anonymitu. Nicméně v praxi to úplně takhle oddělit nelze, protože ty firmy většinou tyhlety výhody kombinují. To znamená, firma je firma, která je kótovaná na Kypru, tam daní, ale je vlastněna firmou třeba například z Marshallových ostrovů. Pokud bych měl uvést nějaký konkrétní případ, tak třeba takovouhle strukturu má Škoda Transportation. Takový hrdina reportáží v posledních dnech.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zisk za všechny firmy s vlastníkem v daňovém ráji odhaduje česká pobočka nevládní organizace Transparency International na zhruba čtrnáct miliard korun. Na daních tak může český stát tratit bezmála tři miliardy.

Stanislav BERÁNEK, analytik, Transparency International ČR
--------------------
Transparency International jako protikorupční organizace se zabývala tím, jestli stát nebo jestli je vůbec dohledatelné, kam tečou veřejné prostředky ke komu. A druhá věc je pak samozřejmě ta daňová efektivita. Pokud stát není schopen jakoby vybírat daně ani ze zakázek, které sám zadává, to znamená, že ty veřejné peníze odcházejí a mizí jakoby nenávratně, tak si myslím, že to je velký problém a ještě větší problém je, že zatím se tomu nikdo nevěnoval.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dodává v rozhovoru pro Otázky analytik nevládní organizace Transparency International Stanislav Beránek. Řeč čísel je tedy jasná. Firmy s vlastníky z daňových rájů za posledních pět let vyhrály veřejné zakázky v objemu víc než 150 miliard korun. A to jsme z tohoto čísla odňali Spojené státy a území, které jsou v jurisdikci Spojených států. Pozvání k diskusi přijali ekonomové Miroslav Zámečník a Luděk Niedermayer. Vítejte v Otázkách. Přeji hezký dobrý den. A v ostravském studiu České televize je šéf pobočky nevládní organizace Transparency International David Ondráčka. I vám přeji hezké nedělní odpoledne. Vítejte. Začněme u Luďka Niedermayera a Miroslava Zámečníka. O čem podle vás vypovídá to, že stát není schopen tak vypisovat výběrová řízení, aby nedocházelo k těm garážovým firmám, o nichž byla řeč v první části Otázek v rozhovoru s premiérem v demisi Jiřím Rusnokem? Luďku Niedermayere.

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Já myslím, že je to mnohem širší problém, že to není jenom v tom, že některá výběrová řízení vyhrávají podivné firmy s podivným /nesrozumitelné/. Řekl bych, že celkově ten stát se chová tak, že vygeneroval velkou nedůvěru. Nedůvěru v to, že je schopný vůbec spravovat ty veřejné věci. Ty zakázky, to, že se to vysoutěží pro nějakou firmu z Panamy, to je až vrcholek ledovce. Začíná to tím, jestli ten stát vlastně zadává smysluplné zakázky. Jestli si nechává pomoct zvenku v oblasti, ve které tu pomoc potřebuje, jestli je schopný smysluplně nadefinovat zadání pro tu externí zakázku, jestli je schopen ji dobře vysoutěžit, ale také potom, jestli je schopný vyhodnotit, jestli to, co dostal, odpovídá té ceně. Čili myslím si, že jenom ten samotný akt výběru té firmy je jenom vrcholek toho ledovce, který je samozřejmě nejlépe vidět, ale tu poruchu je podle mně třeba hledat v celém tomto řetězci těch činů.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak byste tu, protože je zcela zjevné, a přiznal to i premiér Jiří Rusnok, že tady dochází k selhávání toho systému. Jak byste tu poruchu odstranil? Když Jiří Rusnok mluvil třeba u IT zakázek o bludném kruhu, který je velmi těžké rozetnout?

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Potřebujeme na začátku tu vysokou míru kompetence, tu kompetenci, které rozhodne, co je třeba řešit tímto způsobem, například externě, co se bude řešit uvnitř. A na co prostě nejsou zdroje a proto to bude odsunuto na vedlejší kolej. A mám pocit, že v tom máme velký problém. Ten stát nepůsobí jako celek. On se nesnaží hledat ty společensky optimální řešení. Ten stát funguje po kapitolách, po ministerstvech. Dokonce po různých organizacích, které si tlačí ty svoje agendy a není nad tím nějaký dohled, který by hleděl na to, jestli peníze jsou vynakládány efektivně. Čili podle mně se musí začít od začátku.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je to jen problém zákona o státní službě nebo problém politického zadání a efektivního řízení státu, teď nevím, jestli premiérem této země nebo vicepremiéry či kým?

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Já myslím, že k té degradaci toho systému tady docházelo velmi dlouhou dobu. Možná od doby opoziční smlouvy byla viditelná taková akcelerace a ta vedla k tomu, že ta kompetence tam jaksi není. Vůbec se samozřejmě nedá zpochybňovat to, že na vrcholku té pyramidy jsou politici, kteří vyhrají volby. Ti si tam dosadí své spolupracovníky. A někde tam musí být vysoká míra kompetence. A zároveň to, co je problém, je, že tam mizí osobní zodpovědnost. Když řešíte jakoukoliv věc v oblasti toho, jak stát postupoval, jaké zakázky vydal, jakým způsobem je řešil, tak nakonec zjistíte, že to prošlo řadou anonymních komisí. Ty komise daly doporučení taková a maková, pak se toho ujali nějací právníci a nakonec za to nenese nikdo zodpovědnost, nikdo se potom nedívá, jak ta věc dopadla, nikdo se nenaží z toho dojít k nějakým poučením, která povedou, že v budoucnosti to bude fungovat lépe.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A to ještě za ty právníky externí zpravidla či poradenské služby stát zaplatí dalších zhruba až podle odhadů NKÚ ročně dalších deset miliard korun. Miroslav Zámečník má zkušenost z dozorčích rad firem, které jsou veřejné či státní, ať to je vaše zkušenost z dopravních podniků nebo Lesů České republiky.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen NERV, předseda dozorčí rady Lesy ČR
--------------------
Tam je jediný dobrý recept, kombinace dobrého procesu výběru členů statutárních orgánů. Nejde jenom o dozorčí rady, protože dozorčí rada, je třeba si uvědomit, se schází řekněme podle stanov s měsíční periodicitou, někde také jenom čtyřikrát za rok. Tak to už je následné opatření. Tam jde hlavně o osobu generálního ředitele, respektive předsedy představenstva tam, kde ty funkce jsou rozdělené. A je tam jasná odpovědnost a to, co popisoval Luděk s tím vymýváním odpovědnosti, to prostě nesmí být. Ten člověk musí být odpovědný. Oni jsou za to poměrně velmi dobře placeni. Tak je to prostě na nich, jakým způsobem si obhájí to, že objem zakázek tohoto typu, co pomáhá pronikavě, je zveřejňování smluv na internetu. Prostě není možné obhájit skutečnost, že firma s naprosto /nesrozumitelné/, zatemněnou vlastnickou strukturou, která vznikla před dvěmi měsíci nákupem z nějakého firemního skladu od specializované firmy, následně se za tím vytvořila ta právě struktura, která vědomě a naschvál zatemňuje vlastníky a končí to někde v /nesrozumitelné/, no tak je úplně jasný, že kompetentní ministr na základě informací médií, který to maj rádi, sledovat, pakliže jsou všechny zakázky zveřejňovány v registru, všechny smlouvy jsou zveřejňovány v registru, včetně dodatků. Připomínám, Slovensko to má od dob vlády Ivety Radičový.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A v Česku se to zatím nepodařilo i kvůli politické nestabilitě prosadit.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen NERV, předseda dozorčí rady Lesy ČR
--------------------
V Česku k tomu pociťuje celá politická /nesrozumitelné/ veliký odpor. Ale ve skutečnosti to vůbec není těžké. Prostě ty smlouvy zveřejníte, někdo se zeptá, vy jste jmenoval na základě výběrového řízení, nebo i bez něj, to je prerogativ, toho ministra, ale to je o prostě politické odpovědnosti zcela jednoznačně přiřaditelné, vy jste jmenoval ředitelem tohoto podniku pana XY, pan XY dopustil zadání zakázky téhle firmě, co s tím uděláte? No ve slušně vedených firmách je to hodinový vyhazov, protože to je ostuda, která často ta ztráta toho reputačního kapitálu, a bavíme se o firmách, které potažmo mají nějaký vztah ke státu a tedy i k daňovým poplatníkům, to nejsou, často jsou to prostě podlimitní zakázky. Nejde o desítky milionů korun. Ale ta ztráta na důvěře v to, jak ten stát funguje, je prostě mnohonásobně větší než to, kde si někdo něco bokem vydělá.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A dodáme další příklady ve druhé části Otázek na zpravodajské čtyřiadvacítce, kde v diskusi pokrčujeme. Řeč bude nejen o tom příběh P3CHEM, ale zároveň o tom, jak se třeba soutěžila výstavba pavilonu nemocnice v Mladé Boleslavi. Přepněte si na zpravodajskou čtyřiadvacítku, kde budeme pokračovat v diskusi o tom, jak se hospodaří i s vašimi penězi. Pokračujeme po stručných zprávách.

Pochybné veřejné zakázky

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Z cizího krev neteče. Veřejné peníze plynou skrze řetězce firem a končí neznámo kde a neznámo u koho. Z víc než 11,75 tisíce firem s anonymními akciemi jich alespoň jednu veřejnou zakázku za posledních 5 let dostalo 327. Firmy, u kterých nelze dohledat majitele, tak ve veřejných tendrech za tu dobu inkasovaly přes 38 miliard korun. Byla to velká sláva, když v Mladé Boleslavi před rokem otevírali nový pavilon interních oborů.

Luděk KRAMÁŘ, ředitel, Klaudiánova nemocnice Mladá Boleslav /26. 11. 2012/
--------------------
Když srovnáte staré a nové, to se srovnat nikdy nedá, ale nabízíme jedno a dvoulůžkové pokoje, což jinde v nemocnici takovej standard třeba na oddělení není.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Projekt Středočeského kraje za víc než 450 milionů korun, čelil od začátku kritice kvůli tendru na dodavatele stavby i na vybavení za desítky milionů korun. Zakázku za 451 milion korun vyhrála firma Neocity Ron.

Jiří FIALA, analytik, Transparency International ČR
--------------------
Příklad té veřejné zakázky, kterou získala společnost Neocity Ron s.r.o. je typickou ukázkou velmi kontroverzní veřejné zakázky, kterou získává účelově založený developerský projekt bez vlastního zázemí, bez zkušeností, s jedním zaměstnancem a bez nějaké relevantní finanční historie.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počet uchazečů o zakázku byl omezen losováním, což vzbudilo podezření z manipulace. V nemocnici se proti tendru bouřili i lékaři.

Jiří NOVÁČEK, lékař, Klaudiánova nemocnice Mladá Boleslav /23. 2. 2011/
--------------------
My se nebojíme říct, že krást se nemá, jak nás to učily maminky, nemá to nic s žádnou politikou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Příklad společnosti Neocity Ron je podle nejnovější studie české pobočky nevládní organizace Transparency International učebnicovým příkladem nepřehledné struktury firem s anonymními vlastníky.

Jiří FIALA, analytik, Transparency International ČR
--------------------
Společnost Neocity Ron je v podstatě součástí širší developerské skupiny, která působí v Čechách i v širším prostoru střední Evropy a její vlastníci jsou skrytí za kyperskou offshorovou společností. To, co je na tomto případě zvláště zarážející je to, že stopy od té kyperské offshorové společnosti, která je vlastníkem této české firmy získávající české veřejné zakázky, vedou k izraelským vlastníkům, kteří jsou ovšem také skrytí za bankou a za investičním fondem, který by snad měl mít své sídlo v dalším offshorovém ráji na ostrově Jersey. Když to celé shrneme, tak je vidět, že ani při vynaložení velkého úsilí není možné dopátrat, kdo je koncovým fyzickým vlastníkem, stojícím za tím jedním anonymním s.r.o. s jedním zaměstnancem, které vyhrálo veřejnou zakázku v hodnotě téměř půl miliardy korun.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kvůli výstavbě padlo několik trestních oznámení. Policie a žalobci je původně ale všechny odložili. Před několika měsíci se k nim vrátili. Na přípravu tendru si Středočeský kraj najal firmu ML Comped, která patřila Filip Bušinovi, spolupracovníkovi někdejšího hejtmana Davida Ratha.

Jiří FIALA, analytik, Transparency International ČR
--------------------
V tomto ohledu je myslím důležité poznamenat, že jedna z manažerek společnosti ML Comped je v tuto chvíli trestně stíhaná a obviněná rovněž v korupční kauze hejtmana Ratha spojené se zámkem v Buštěhradě.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vysvětluje v rozhovoru pro dnešní Otázky analytik české pobočky nevládní organizace Transparency International Jiří Fiala. Nové vedení Středočeského kraje slíbilo před rokem, že se podobné případy už nebudou opakovat.

Josef ŘIHÁK, hejtman Středočeského kraje /ČSSD/ /26. 11. 2012/
--------------------
Nebudu preferovat firmy, který nám administrovaly zakázky, zbudujeme oddělení nebo odborem pod financema, který budou vyhlašovat výběrový řízení a také provádět a ponesou si ty úředníci za to zodpovědnost.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Slíbil před rokem v rozhovoru pro Českou televizi středočeský hejtman Josef Řihák. Policie a žalobci mezi tím dál prověřují veřejné zakázky administrované bývalým vedením Středočeského kraje. Znovu míříme do Ostravy za Davidem Ondráčkem z Transparency International. I váš tlak, nebo především tlak Transparency International a dalších protikorupčních organizací přispěl k tomu, že se zásadně měnil zákon o veřejných zakázkách a výsledek? Tento týden jsme se dozvěděli, že drtivá většina firem, 95 % se stále setkává se zakázkami ušitými na míru, konkrétnímu uchazeči a ani podle 70 % úředníků nejsou veřejné zakázky transparentnější než v době takzvaný losovaček. Premiér Jiří Rusnok o tom mluvil v první části Otázek, že přitom vypsat na obcích a městech nějakou zakázku, je teď daleko komplikovanější, takže to je krok špatným směrem. Nemyslíte, že často to volání po institucionálních změnách vede k tomu, že to je ještě horší než v předchozím stavu, respektive, že se ty věci nemění, jak ukazuje ten nejnovější výzkum?

David ONDRÁČKA, ředitel české pobočky Transparency
--------------------
Já se jenom k té předchozí reportáži, já můžu za Transparency slíbit, že my právě tento, tu vazbu veřejných peněz a offshore budeme sledovat velmi detailně na konkrétních případech, jako to prezentovali mí dva kolegové před tím. Ale k vaší otázce. Víte, já si myslím, že se od toho zákona o veřejných zakázkách velmi často slibuje více, než může splnit. To je prostě soutěžní norma, která má regulovat, jak se budou provádět tendry, které do toho mají vnést maximum otevřenosti, ideálně takové mechanismy, aby nebylo možné vypisovat zakázky na míru a aby tady ty tendry nebyly diskriminační. Ale samozřejmě nevyřeší všechny bolesti veřejné správy, otázku odpovědnosti, otevřenosti, otázku kompetence úředníků nebo politiků a ty ad hoc průzkumy velmi často dělány ještě s cílem jako říci: no vidíte, tato novela nepřinesla tu zázračnou změnu. Velmi často slouží jako protiargument poměrně tvrdé protilobby, která chce jít opačně. To znamená, já si myslím, že, já jsem zastánce toho, že ten zákon byl zpřesněn a zpřísněn. Myslím si, že přinesl řadu institutů, které pomáhají, samozřejmě nemůžu ...

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale to, že se zpomalil, promiňte, ale to, že se zpomalil chod státu a je problém a bude se znovu novelizovat zákon o veřejných zakázkách, jedno zákonné opatření je v Senátu, další novelu chystá vláda Jiřího Rusnoka, jak jsme slyšeli. Nevyhovuje také ta nepřehlednost, že se zákon o veřejných zakázkách, říkáte, je to technická norma, mění se 22krát, že to mnohokrát může těm lidem, kteří se chovají nečestně, nehezky, vyhovovat, zatímco ti, kteří chtějí vypsat transparentní veřejnou zakázku, mají problém s její administrací?

David ONDRÁČKA, ředitel české pobočky Transparency
--------------------
Právě proto ho zase neměňme. Já myslím, že to, co říkal premiér Rusnok částečně populistické bylo, protože to působí tak, že nejlépe starostové, ministři, hejtmani by měli, kdyby zákon o veřejných zakázkách nebyl a mohli zadávat všechno z ruky, tvrdili by o tom, že mají politickou odpovědnost za to, jak to investují a všechno by bylo zalité sluncem. Ale ono to v realitě takto nefunguje. My prostě potřebujeme, aby tady byl popsán proces, jak se bude soutěžit o veřejné peníze. Ten zákon rozhodně nezastavil stát. Ten zákon tady byl přijat se jako po nějakou dobu se nesoutěžilo, protože se ty úřady předsoutěžily před jeho účinností, ale pak se ukazuje ze statistik, že ten objem veřejných zakázek byl vlastně podobný jako v tom předchozím roce a to, ta druhá věc je, jestli prostě stát do toho trhu veřejných zakázek bude lít více peněz nebo ne, ale ne úplně to souvisí s tím, jak bude přesná textace zákona o veřejných zakázkách. A poslední věc k tomu. My prostě potřebujeme, aby ten zákon byl natolik přesný, aby byl schopný prostě popsat velmi složitou problematiku veřejných zakázek, kdy se nakupuje od drobností až po jadernou elektrárnu a kdy prostě velmi často ty jedna pravidla musí zahrnout takovouto škálu nejrůznějších nákupů ve veřejné správě. Ale nikdy to nebude tak, že zákon o veřejných zakázkách bude mít 5 paragrafů a prostě bude úplně jednoduchý. Je to složitá norma a my potřebujeme, aby byla přesná, ale aby se nesnižoval ten tlak na větší otevřenost a transparentnost.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Říká David Ondráčka. Nakolik se, Luďku Niedermayere, přeceňuje právě systém těch právních norem, jejich zpřesňování? Říkám 22 novel zákona o veřejných zakázkách.

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Tak vy na to znáte odpověď. Samozřejmě, že se přeceňuje. On se přeceňuje významně. My tady v Čechách máme pocit, že vždycky, když je nějaký problém, tak napíšeme nový zákon. Samo o sobě ty změny těch zákonů komplikují podnikání a navíc, když jsou špatně napsané, tak ho komplikují ještě víc. Ale já bych se tady Davida opravdu zastal v tom, že my jsme dostali z jedné situace extrému, kdy ty veřejné zakázky zcela ztratily reputaci a nikoliv bezdůvodně, přes tlak občanské společnosti na to, že to kyvadlo se přesouvá úplně na druhou stranu. A má to náklady, o kterých mluvil třeba pan premiér, město nejvíc děsí to, že často ty soutěže končí kvůli velmi formálním věcem, které ale ten proces zastaví anebo skončí u ÚOHSu, který o tom rozhoduje velmi dlouho. Čili je pravda, že v určitých případech může dojít k nějaké paralyzaci toho systému, která je také velmi nákladná, protože, pokud ten stát by opravdu dobře zadal veřejnou zakázku na něco, co opravdu potřebuje udělat, tak to poslední, co potřebuje je, aby to někde měsíce leželo v nějaké právní nejistotě a koneckonců to se nelíbí ani těm soutěžitelům. Ale způsobili jsme si to sami. Opravdu tím extrémem, který vedl k těm excesům a ten systém ztratil důvěru veřejnosti, tak ta cesta vedla přes zpřísnění a to je tam, kde jsme. A teďka by bylo potřeba, samozřejmě, ti soutěžitelé by si mohli zjednodušit v uvozovkách tu situaci, kdyby pracovali lépe s těmi omezujícími podmínkami. Je nepochybně jeden extrém, pokud může být kontraktorem pro stavbu nemocnice s.r.o. s jednou fyzickou osobou, to je třeba nepochybně vyloučit, ale zároveň někdy se stane, že ty kvalifikační předpoklady jsou tak extrémně složité, že i firmy, které by z povahy věci měly být schopny tu zakázku realizovat, to nejsou schopny splnit, buďto fakticky nebo formálně, protože ten zákon je složitý. Ale na tu druhou úvrať toho kyvadla jsme se prostě dostali kvůli tomu, co se tady odehrávalo v minulých 10, možná 15 letech. Bohužel. A je to další náklad, že jo.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A pak je, pak je součástí toho kyvadla na druhou stranu i cena za každou cenu, která může vést k horší kvalitě, což znamená další prodražení té zakázky v budoucnosti, když se podíváte třeba na výstavbu D1, také věc tendrů a ceny?

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Nepochybně ta cena je, může být velký problém. Jednak cena a kvalita jsou dvě věci, které jsou podstatné a druhá věc je někdy důsledky té ceny. Například v případě těch dopravních staveb a tak dále cena za údržbu je samozřejmě neméně významná, než cena za tu stavbu. Ale znovu se vracíme k té odpovědnosti, ta snaha zříci se té odpovědnosti vede k tomu, nechť to udělá ten, kdo nabídne nejnižší cenu a já nemůžu být obviněn z toho, že jsem to udělal špatně. Čili opravdu jsme tady v celém komplexu, který nám nevznikl, problém, který nám nevznikl přes noc, který se tady rodil dlouhou dobu a já myslím, že teďka ta snaha to zlepšit, je opravdu upřímná, ale nebude to vůbec jednoduché a začíná to tou vaší otázkou, že věříme tomu, že přepíšeme zákon a všechno začne fungovat. To je bohužel omyl.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak byste tenhle problém řešil?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen NERV, předseda Dozorčí rady Lesy ČR
--------------------
Ten problém, prostě všichni jsme se na tom shodli, že je opravdu komplexní. To je, jakmile dojde k nějakému snížení důvěry obecně ve společnosti pod nějakou prahovou hodnotu a snaží se to řešit normami, což je vcelku pochopitelná reakce, to jako těžko vymyslíte bůhvíco jiného, no, tak výsledkem jsou rostoucí transakční náklady, když je ta země ještě navíc v recesi, tak a dostáváte se do toho, že vlastně jediným kritériem je cena a to je i prokazatelně v oblastech, kde já jsem velký přítel transparentnosti přes jednu kriteriární soutěž, ale musíte mít jako tu zadávací dokumentaci precizně udělanou a pak se vám nemůže stát to, když je precizně udělaná dokumentace včetně přípravy projektu, takže se nakonec zjistí, že podloží na D1 je něco úplně jiného, že to pochopitelně bude stát více peněz, což by nebylo překvapivé, kdyby ta příprava toho projektu asi byla dobrá, takhle je to v mnoha jiných oblastech, ale jako musíme si uvědomit, že to jsou transakční náklady jsou peníze navíc a když do toho přijde ještě alibismus, no tak to nedopadne dobře. To je evidentní. Já bych viděl spoustu zlepšení v takových inkrementálních opatřeních na více frontách. Opravdu věřím tomu, že málokdo si troufne dát na Internet smlouvu, která je vyloženě pitomá a čouhá jako sláma z bot z toho, že nejde nic jinýho než trochu jako vykrást peníze z veřejného anebo řekněme firemního, u firem ovládaných státem, no a tohle to je prostě první krok. Druhý krok je evidentně potřebujeme zákon o státní službě, ale ne, abysme zacementovali současnou byrokracii, která je strašná, protože už drahně let se vlastně platí za loajalitu, ne za profesionalitu, jo, no, takže musíme udělat státní zkoušky. Státní zkoušky dělala Čína před 3 tisícema let, takže máme kde se poučit, jo. Inkrementálně, když uděláte pár takových věcí, které znamenají velký ekonomický deterent, jinými slovy prostě je to tak nákladný, když vyjde najevo, že jste někde pochybil, no, tak to ty lidi přestanou dělat, jo. A já myslím, že právě zrychlit ten proces dohledání toho, že na to vidět je asi jediná obrana a ona je poměrně jednoduchá, jo. Udělat dobrej soutěžní zákon, kterej by pokrýval od nákupu spotřebního materiálu až po jadernou elektrárnu všechno, to je heroický, nadlidský výkon, ale říct, že státní úřady prostě zveřejňujou v rozsahu zákona 106 všechny smlouvy, no, tak to přeci dovedeme, to není, a ty Slováci to udělali, to je míň vyspělá ekonomika, náklady, inkrementální náklady ne zveřejnění těch smluv oni odhadujou na v řádu jednotek milionů korun. Co to stálo? Nic to nestojí.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hlavními hosty Otázek byli dva ekonomové, Luděk Niedermayer a Miroslav Zámečník. Děkuji, že jste přijali mé pozvání a těším se někdy na shledanou.

Luděk NIEDERMAYER, analytik, Deloitte
--------------------
Na shledanou.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A děkuji i do ostravského studia České televize řediteli české pobočky nevládní organizace Transparency International Davidu Ondráčkovi. I vám děkuji za diskusi.

David ONDRÁČKA, ředitel české pobočky Transparency
--------------------
Na shledanou.

ČT24, Otázky Václava Moravce, 6.10.2013