Rozhovor s Michalem Mejstříkem: S přijetím eura je lepší počkat

* Jak hodnotíte současnou ekonomickou situaci České republiky?

Považuji za veliký úspěch, jak se daří našemu vývozu. Loni jsme měli přebytek přes 190 miliard korun, což bylo nejvíce v historii. To znamená, že o naše zboží je zájem a jsme považováni za spolehlivé partnery. Produkujeme kvalitní zboží a služby a dodáváme je včas, ale mnohdy s nízkou ziskovou marží. Schází nám však schopnost tvořit nové produkty a prodat je konečnému odběrateli, prosadit se výrazněji na mimoevropských trzích a zvýšit tak svoji přidanou hodnotu.

* To je jeden pohled. V posledních dnech ale začínají protestovat tisíce lidí, kteří nejsou spokojeni se situací v zemi. A je asi 190 miliard korun loňského přebytku moc nepřesvědčí...

Ale to jsme přesně u toho. Pokud se vytvoří s pomocí proexportních aktivit přebytek zahraničního obchodu, tak my si i tím vytváříme pracovní místa. Když klesne nezaměstnanost, tak ubude lidí bez práce. To znamená vyšší příjmy do osobních a veřejných rozpočtů a nižší náklady na sociální výdaje.

* Ale tito lidé protestují spíše proti chystanému zvyšování daní nebo mizivému nárůstu důchodů.

Jistě, to je ta bolestivá část z celého balíku opatření provedených v reakci na krizi. Ale stejná realita je v celé Evropě. I když v České republice díky výkonné ekonomice zásahy v sociální oblasti nemusí být tak razantní jako na takzvané periferii Evropské unie.

* Jedním z opatření má být zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty nebo zavedení progresivního zdanění příjmů. Je to krok správným směrem?

Vláda je ve fázi, kdy hledá nějaké řešení. Nemůžeme čekat, že bude pokračovat doba života na dluh. To prostě nelze.

* Vládní opatření ale dopadnou i na důchodce, kteří jsou závislí na státu. A chystané zvýšení daní či úspory v důchodech jim sníží životní úroveň.

Ani toto není ryze český problém. Potýká se s ním většina vyspělých zemí. Trvale ubývá počet pracujících, zvyšuje se průměrný věk dožití a ubývá dětí. A pak se nedivme, že na důchodovém účtu loni chybělo čtyřicet miliard korun. Záměr vlády zvýšit sazby daně z přidané hodnoty se pak jeví logicky, protože je to trvalý a spolehlivý zdroj. Nebo jsme měli jít již dávno cestou Německa, kde se chodí do důchodu v 65 letech, zatímco u nás to bylo ve většině případů v nižším věku.

* Co si myslíte o výši daní v České republice? Měly by se zvýšit, nebo naopak snížit?

V tuto chvíli je mírné dočasné zvýšení daní nezbytné.

* Jaké daně byste zvyšoval?

Je třeba mírně zvýšit daň z přidané hodnoty. Jako rozumný bych viděl nárůst sazeb o jeden procentní bod při zachování systému dvou sazeb. Jejich sjednocení je politicky neprůchodné a navíc by přineslo velké náklady na kompenzaci sociálně slabších.

* Jaký máte názor na euro? Kdy jej máme přijmout?

Pokud by euro zahrnovalo vyspělé státy severní a střední Evropy, tak si umím představit, že by pro nás mělo cenu. Ale v situaci, kdy do eurozóny patří Řecko, které dodnes nemá v pořádku katastrální úřady a řadu dalších náležitostí evropské legislativy, tak je lepší počkat, až se na půdě eurozóny nastolí řádné vztahy. Případ Řecka je pro mě odstrašujícím příkladem.

* Prezident Václav Klaus se snažil přimět premiéra Nečase, aby vyjednal podmínku ze závazku přijmout euro. Bylo by to správné řešení?

Já bych touto cestou v žádném případě nešel. Jednou jsme na sebe tento závazek vzali, a tak by bylo férové, abychom v souladu s ním i konali.

* Co říkáte na způsob oddlužování Řecka? Nenastává tady změna světového řádu, kdy věřitelé fakticky překreslují mapu světa?

To už se děje a není to nic nového pod sluncem. V Evropě jsou v čisté věřitelské pozici už jen Německo, Švýcarsko a Norsko. Všechny ostatní země mají v zahraničí více pasiv (dluhů, pozn. red.) než aktiv (majetku, pozn. red.). Takže změna věřitelských pozic se projevila i v eurozóně, protože 500 miliard eur, které německá Bundesbanka vykazuje jako pohledávku vůči zemím PIIGS (akronym ze začátečních písmen anglických názvů problematických států Portugal, Ireland, Italy, Greece a Spain, pozn. red.) a některým dalším zemím, už může být problém i pro Německo samotné. Protože kdyby se do budoucna část z těchto zemí nepodařilo zachránit, tak by část velkých pohledávek Bundesbanka musela odepsat.

* A co úloha Číny?

Ona není zemí, která by přímo pomáhala Evropě. Čínští bankéři mají respekt k evropským znalostem. Ale když tam přijel šéf evropského záchranného finančního fondu s prosíkem o půjčku, tak velká část z tohoto respektu byla rázem pryč. Číňané mu v podstatě řekli: Nic takového nepřipadá v úvahu. My jsme sice připraveni vám pomáhat, ale pouze prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu. Ale máme podmínky. Jednou z nich je, že některé evropské země oslabí své vysezené pozice v Mezinárodním měnovém fondu.

* Působíte v čele dozorčí rady Českého Aeroholdingu. V jakém stavu se nyní tato společnost nachází?

Smyslem založení aeroholdingu bylo vytvořit firmu, která by pod svá křídla vzala některé původní dcery ČSA. První pozitivní výsledky v řadě z nich se už dostavují a tyto dceřinky se postupně zbavují své závislosti na ČSA. Připomínám jen, že tato společnost dosud není součástí Českého Aeroholdingu.

* K jakým krokům došlo?

Například v bývalé dceřiné společnosti ČSA Holidays Czech Airlines, která již je součástí holdingu, byly nastaveny mzdové podmínky orientované na výkon (platy pilotů více odpovídají počtu nalétaných hodin, zatímco v ČSA tvoří větší část platu fixní složka, pozn. red.). I díky nim tato společnost skončila v kladné nule a je nyní finančně zdravá.

* S jakým výsledkem loni skončilo hospodaření Českého Aeroholdingu?

Předběžně s kladným výsledkem zhruba 300 milionů korun.

* Dříve jste působil i v dozorčí radě ČSA. Co si o této společnosti myslíte? Má naději na přežití?

Vůle po přežití se tam určitě projevuje. Například ochota pilotů turbovrtulových letadel přijmout platové podmínky, které jsou nižší, než jim zaručuje původní kolektivní smlouva, je typický rys současného chování ve velkých evropských aerolinkách, které tímto způsobem „tlačí dovnitř“. Nicméně konkrétní výsledky v tuto chvíli nemám a stejně bych je ani nesměl nějak komentovat.

* Co když Evropská komise rozhodne, že státní pomoc ČSA byla neoprávněná? Neskončí pak ČSA jako Malév v Maďarsku?

Česká republika s Evropskou komisí pravidelně vyjednává, dodává detailní zprávy o krocích ČSA při naplňování restrukturalizačního plánu. Nemohu tuto záležitost podrobněji komentovat.

* V dozorčí radě České Aeroholdingu přibyli dva noví členové Jan Klak a Jiří Blažek. Oba měli nebo stále mají co do činění s politikou. Jaké odborné předpoklady tito lidé mají?

Tento dotaz by měl směřovat na ministra financí Miroslava Kalouska. Já jsem sice předsedou dozorčí rady, rozhodujícího stoprocentního akcionáře však zastupuje on.

Publikováno v Týdnu, 26.3.2012