Rozhovor s Michalem Mejstříkem: Návrat ekonomické recese?

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Recese. To slovo začínáme slýchávat stále častěji. Není to přitom tak dávno, co jsme si jednu ekonomickou recesi odžili. Před návratem ekonomické recese varuje Mezinárodní měnový fond. Na tahu jsou teď podle něj politici, kteří musejí dotáhnout do konce dohody o krocích na podporu hospodářského růstu. Před návratem recese však nevaruje jen Mezinárodní měnový fond, ale i Evropská komise. Evropská komise koncem týdne citelně zhoršila výhled evropské ekonomiky na letošní a hlavně na příští rok. Na konci letošního roku se hospodářský růst v Evropě v podstatě zastaví.

Olli REHN, eurokomisař pro měnové záležitosti, 10. 11. 2011
--------------------
Tato prognóza ke poslední budíček, oživení v EU se zastavilo a hrozí nová recese.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zpomalení ekonomiky se nevyhne žádné skupině zemí. I když mezi nimi budou velké rozdíly. Nejchmurnější vyhlídky čekají v Evropě. Do recese míří Itálie a také Kypr. Červená čísla letos i za rok Brusel předpovídá Portugalsku a především pak Řecku. Narůstat má v příštích letech i zadlužení zemí evropské sedmadvacítky. Letos se očekává ve výši 82 % hrubého domácího produktu. V letech 2013 a 13 má stoupnout na bezmála 85 % HDP.

Olli REHN, eurokomisař pro měnové záležitosti, 10. 11. 2011
--------------------
Vlády musí do poloviny prosince tohoto roku představit přesný plán financování. Souvisí s nimi kritická situace na trzích. Tento úkol čeká Belgii, Kypr, Maďarsko, Maltu a Polsko.

Jaromír ŠINDEL, hlavní ekonom Citibank, 10. 11. 2011
--------------------
Uvidíme relativně silné recese. V Řecku, Portugalsku kolem 5, 6 % propadu ekonomiky. On je vidět vlastně i pokles ekonomiky v Itálii, naše prognózy ukazují někde kolem 1 % s těmi silnějšími balíčky to pravděpodobně bud i více. Francie se bude potácet kolem 0.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dluhová krize v Evropě překresluje i politické poměry v některých zemí evropské sedmadvacítky. Předlužené Řecko dostalo koncem týdne novou přechodnou vládu. Jejím úkolem je dovézt zemi k předčasným parlamentním volbám. Kabinet, který musí zajistit Řecku další finanční pomoc a pokračovat v tvrdých úsporných ekonomických opatřeních, vede ekonom Lucas Papandimos.

Lucas PAPADIMOS, nový řecký premiér, 10. 11. 2011
--------------------
Pozitivní je alespoň to, že všechny země eurozóny postupují v plánu snižování deficitů rozpočtů. Povzbudivé také je, že se většina těchto programů zaměřuje na omezování vládních výdajů.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Obětí dluhové krize se stal mezitím nezničitelný italský premiér Silvio Berlusconi. I předluženou Itálii čekají předčasné volby. Evropská centrální banka musela v týdnu vstoupit na trhy a skupovat italské dluhopisy. Italský premiér Silvio Berlusconi v sobotu večer odstoupil. Parlament předtím odpoledne splnil premiérovu podmínku k demisi, schválil balík reformních zákonů potřebných pro řešení ekonomické krize v zemi. Rezignace otevírá cestu k vytvoření vlády národní jednoty. Berlusconiho odchod slavili večer v ulicích Říma tisíce lidí. Dalšími hosty Otázek jsou dva profesoři ekonomie, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls, vítejte v České televizi.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Dobré odpoledne.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hezké dobré odpoledne. A vítám i člena Národní ekonomické rady vlády profesora Michala Mejstříka. I vám přeji hezké dobré odpoledne.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Také dobré odpoledne.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zaslouží si eurozóna tu stálou kritiku nejen Spojených států amerických, Číny, zkrátka zemí G20, včetně samotných zemí eurozóny, že to je právě jen a eurozóna, na níž záleží, jestli globální ekonomika spadne znovu do recese, pane profesore Hindlsi?

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Já si myslím, že zaslouží. Ty důvody bych uvedl možná hned tři. Ta, ten první důvod je to, že někdy kolem roku dva tři, dva čtyři, kdy se euro objevilo, tak Evropa nedbala nebo Evropská unie nedbala důsledně na kritéria, která si o 5, 7, 10 let předtím předsevzala. Připustila, že to, co bylo přijatelné koncem 90. let, už najednou, ať už to byla inflace, ať už to byla třeba otázka veřejných deficitů nebo veřejných dluhů, to se všechno najednou zhoršilo třeba ve Francii, v Itálii, ne tak až, jak je to dneska, ale už v těch letech. A Evropská unie nebyla důsledná v tomto. To je první důvod. Druhý důvod. Evropská unie postupovala velmi rychle v tom zavádění těch jednotlivých kroků a možná trošku více obezřetnosti by bylo na místě. A třetí důvod. Já stále postrádám takovou sofistikovanější analýzu, co bylo dobře, co nebylo dobře. Euro je zhruba 6, 7, 8 let a já si myslím, že se ještě nikdo pořádně nevrátil k tomu, co se udělalo dobře a tam nebyly jenom špatné kroky. A také se příliš neřeklo, co bylo špatně, protože ta analýza chybí. Takže jestli to mohu velmi zjednodušit, na vaši otázku, zda si tu kritiku zaslouží, ať už od G20 nebo ze Spojených států, nebo možná i z východu Asie, tak já musím říct, že asi ano.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Otázkou je, jestli eurozóně není spíš snadný terč, že to na někoho musí hodit, že globální ekonomika může znovu upadnout do recese, pane profesore Mejstříku.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak já bych spíš to vzal trošku z jiného konce. Ono vůbec ten koncept, jak já ho vidím, to znamená Evropské unie a v rámci ní eurozóny vlastně už vlastně procházel určitou krizí po nějakou dobu. Já sám jsem v roce 2006 v Evropském parlamentu diskutoval otázku evropského sociálního modelu s tou středopravou tehdy Peteringovou frakcí a musím vám říci, že už tehdy naprosto zcela jasně bylo zřejmé, že části Evropy jsou definovány tím sociálním modelem v té středomořské podobě, jak o ní teď hovoříme, tak už tehdá nám bylo jasné, že ta situace je vážná. Já jsem o tom napsal i nějakou výzkumnou práci, a musím říci, že těch signálů si jakoby nikdo nevšímal. V podstatě.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Už tehdy jste očekával, že to může dopadnout tak, jak to teď dopadá?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak takto doslova bych neřekl, ale když se podíváte třeba jenom tehdy, tohle to je práce z roku 2007, ano, a když se podíváte na ty obrázky, my jsme si tehdá říkali, jak je možné, že v některých státech zejména jižní Evropy skutečně dochází v zaostávání konkurenceschopnosti, dochází k tomu, že vlastně tím, že Evropa si brání svá pracovní místa, tak vlastně ta produktivita v těch nejprogresivnějších oborech, že tam se nic neodehrává. To, to byly významné signály o selhání takzvané té lisabonské strategie. A víte, ono se to zdá, že to je vzdálené, není to vzdálené, protože vlastně jádro problémů celého jižního křídla eurozóny v tuto chvíli je skutečně v tom, že to jsou země, které vlastně selhaly ve své konkurenceschopnost a teď ji těžko obnovují, poněvadž nemají vlastní měnu a tím pádem nemohou z toho, z toho kolotoče vyskočit. Druhý problém, který já tam vidím, že eurozóna sama si nastavila hrozná tabu. Ona si nastavila jednosměrný provoz, to znamená, to je taková jednosměrka z Evropské unie 27 do eurozóny, někdy urychlovaná jako v případě Řecka naprosto neoprávněně, ale doteď, a to je selhání naprosto evidentní a to vlastně eurozóně vyčítala řada lidí, tak ona nemá vůbec cestu zpět. To znamená, většina cest bývá dvousměrných, to znamená, když do nějakého klubu přijdu, mám tam dveře, které mně se otevírají, když chci odejít. V tuto chvíli vlastně ani právně, už jsme to tady diskutovali při různých situacích, my nevíme, jak vlastně z eurozóny vypustit Řecko ani z rozhodnutí vlastně těch zbylých členů eurozóny, ani z rozhodnutí Řecka samotného.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je to teď nezbytná podmínka té dvojsměrnosti oné ulice eurozóna, širší uskupení Evropská unie, která je nezbytná, aby byla přijata?

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
No, tak samozřejmě, protože Evropská unie ani eurozóna nejsou uzavřenou oblastí. Oni velmi interagují. Podívejte se třeba na ekonomiku českou, tak my nemáme euro, tudíž nejsme členy eurozóny, ale pokud by se nějakým způsobe, cokoli hnulo nebo už se hýbe k těm, řekněme, nechci říkat přímo záporným hodnotám, ale, řekněme, zatím ke zpomalení ekonomického růstu, uvedu příklad Německo, no, tak to samozřejmě podváže naše exportní možnosti, bude to nějakým způsobe, limitovat, tím pádem my potom spotřebu, spotřebu konečnou spotřebu uvnitř naší republiky a bude to mít vliv. Čili hovořit o jednosměrnosti nebo o nějakém jednokanálovém toku v Evropě nebo v evropské eurozóně je vyloučeno.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kdo vlastně ale, pane profesore Hindlsi, je v těch formálních pravidlech ten kanál je opravdu jednosměrný, když se podíváme na nemožnost vystoupení Řecka z eurozóny, ale zároveň snahy politiků udržet eurozónu 17-ti člennou stůj co stůj, dokonce někteří říkají, že už se.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Víte, to je možná ta necitlivost na tom samotném začátku, protože se třeba tahle ta situace vůbec nepředpokládala. Tam si myslím, že už tam selhávaly nějaké mechanismy, řekněme, analytické, nebo, nebo nějaké věci, které mohly už být nastaveny trošku v tom roce dva tři, dva čtyři, protože tohle nikdo nepředpokládal, anebo jestli, tak se nepředpokládalo, že to přijde tak brzo. Na druhé straně ekonomická úroveň těch jednotlivých zemí byla velmi odlišná. Nezastírejme si, že při pohledu na Řecko, na Portugalsko, podívejte se, já uvedu jenom jeden příklad, který se týká výdajů na konečnou spotřebu domácností. Tyto země, o kterých tady hovoříme, Portugalsko, Řecko, Kypr, jakkoli Kypr je taky složitá záležitost i politicky a nechme to teď stranou. Tak všechny tyto země mají výdaje, úroveň výdajů na konečnou spotřebu, jejich podíl na hrubém domácím produktu kolem 70 %. Jenom pro porovnání naše země má kolem 50 %. Ty severské, které teď jsou jakoby nechány v klidu, Finsko, Dánsko, Švédsko, Norsko, mají kolem 45 a méně procent, to znamená, že v těchto zemích, těch jižních nebo toho, co říká Michal, jižního křídla, tam se prakticky už vytvářel velmi nízký prostor pro investiční pobídky pro kapitálové výdaje, přes 70, 65, 70 % těch peněz vlastně šlo na výdaje na konečnou spotřebu domácností.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
A to souvisí právě s tím, s tou středomořskou modifikací toho evropského sociálního modelu, která vlastně vedla k tomu, že ta spotřeba vlastně byla viděna jako koneckonců v řadě jiných zemí, jako určitý cíl. Ale zatímco takové země jako vlastně Německo, ty dokázaly zpomalit svoji spotřebu, ty dokázaly dokonce ještě výrazněji zareagovat jako v případě mnohdy připomínaného Finska. Víte, že já jsem tady sám vlastně z pozice Národní ekonomické rady vlády opakovaně připomínal vlastně to sebeobětování, které na sebe vzali finští politikové. Teď jsem viděl analýzu některých našich novinářů, jestli příliš už nezpomalujeme, jestli nestahujeme plachty příliš brzo před krizí. Já si myslím, pravý opak je pravdou. Když se podíváte právě na příklad Finska, tak tam skutečně už před tou minulou krizí, když se rozvíjeli rychleji tak, jak to vlastně striktně Keynes očekával, tak brzdili a vlastně spláceli svoje dluhy a to nejenom, že by je spláceli z hlediska finančního, aby se vyhnuli dluhové krizi, ale současně řešili i ten dlouhodobý problém, co s nimi bude za 20 let. A ani jednu z tady těchto úloh jsme v případě těch středomořských zemí neviděli, ale nikomu to nevadilo.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale když se právě podíváme na důsledky, tak ty jsou patrné i v nejnovější prognóze Evropské komise, tedy jižní křídlo, které zpomalí výrazněji na rozdíl právě od severního křídla. Evropská komise totiž koncem týdne výrazně zhoršila výhled evropských ekonomik. Můžeme se na ta data podívat pro letošní rok, ale hlavně na konci příštího roku. V příštím roce zpomalí růst hrubého domácího produktu v 17 zemích eurozóny na 0,5 %. Mezi státy budou podle Evropské komise výrazné rozdíly, i když očekávanému zpomalení neunikne nikdo. Například růst Francie, druhé největší ekonomiky eurozóny by se na konci roku měl dostat do červených čísel. Vy teď sami vidíte zadlužené země v globální ekonomice. Teď to jsou ty země evropské, předtím nejzadluženější Japonsko. Ona ta čísla v souvislosti se zadlužením zase nejsou tak klíčová, protože Japonsko se ještě na těch trzích může půjčovat snáz, byť zadlužení Japonska je daleko větší než zadlužení Řecka ve vztahu k hrubému domácímu produktu. A podíváme se na ten poslední graf. To je tedy odhad ekonomik a odhad Evropské komise, co bude s ekonomickým růstem v těch následujících týdnech a měsících, respektive rok 2012, pokud nám režie ty obrázky ukáže. Michale Mejstříku, vy jste, vy jste o tom mluvil, tedy o tom jižním křídle. Kdybyste měl tu možnost, protože vidíme, že G20 něco řeší, summity Evropské unie něco řeší, od politiků slýcháváme Evropská unie, respektive eurozóna musí zůstat celistvá, udržet Řecko stůj co stůj, stejně jako teď v Itálii v eurozóně. Vy byste našel jako politik tu odvahu říct - pojďme oddělit ta křídla, protože je ekonomicky nelogické, aby jižní křídlo bylo v eurozóně?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak než přijde k té jaksi odpovědi, tak předešlu, že z hlediska toho vnímání dluhové krize je tam jedna chyba v těch vašich grafech. Ne, nejsou to vaše grafy, ale jsou to grafy obecně vnímané.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Mezinárodního měnového fondu.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
A ten problém je, že tam schází vlastně úspory. A když všichni hovoří o Japonsku, no, tak si musíme uvědomit, že Japonsko se financuje díky domácím úsporám, které jsou obrovské, stejně tak jako je to například i v případě významných úspor v Německu, takže ten obrat, ono něco jiného je zadlužení hrubé, ale ono je jiné něco dlužit, když v tu chvíli současně máte něco v bance. Bohužel ty dluhy zemí toho jižního křídla, abychom se k tomu vrátili, tak právě jsou kombinovány s tím, že tam žádné spory skoro nejsou. I v důsledku toho vysokého úrovně spotřeby, která vlastně daleko přesáhla možnosti těch zemí a vlastně jejich dlouhodobou budoucnost. To znamená, v tuto chvíli vlastně zásadní rolí, a já to nevím, já nejsem skutečně v pozici, že bych si to nemohl dovolit, já už to říkám dlouho, já už to říkám 2 roky,možná si vzpomínáte na naše duely s vlastně předvolební s kandidáty na premiéra, kde jsem říkal úplně totéž. To jest, já jsem vždy říkal jedno, prostě pozice dluhová, úspory minimální, přehnaná spotřeba a vedle toho vlastně negace budoucnosti vedou mě k tomu jednoznačnému závěru, že Řecko musí být separováno.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale přitom to není problém Řecka, to je problém Portugalska, Španělska, Itálie.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Dobře, ale v první řadě je potřeba vlastně zlikvidovat tu malou rozbušku, jo, protože rozbuška sama o sobě, když vybouchne, jak já říkám, ano, tak to není nic nebezpečného, ale ve chvíli, když se nachází.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Myslíte, myslíte, že kdybyste vyloučil Řecko z eurozóny, což kdybyste měl tu politickou pravomoc, tak to učiníte, tak byste.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak, já bych to musel vyjednat tedy s vedením vlastně řeckého státu, teď tam sedí zkušený makroekonom, ano.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A tak si myslíte, že by nenásledovaly rozbušky další, Itálie, Portugalsko, Španělsko?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, nevím, jestli by nenásledovaly, protože ten proces už mezitím se akceleroval. To, o čem hovoříme, je věc, která by pomohla té situaci před třičtvrtě rokem. A současně, a to teď reaguju na profesora, který sedí vedle mne, a protože žádné z těch zemí opravdu nevynucovaly ta kritéria, která tam byla, tak to je to selhání i ze strany vlastně samotné eurozóny, a tím pádem vlastně ten celý proces, který teď vyvrcholil odstoupením premiéra Berlusconiho, tak vlastně dostal tu situaci 18 % vlastně objemu HDP eurozóny o krok dál a vzniká otázka, jestli i v této situaci už to řešení není přezrálé.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tudíž přikláníte se k tomu, že to spíše je přezrálé, proto G20 vymýšlí, jak řešit a posilovat euroval, jak dát na seznam ty banky, které v rámci globální ekonomiky nemůžeme nechat padnout, protože vystoupení Řecka z eurozóny, jinak řečeno, už tu věc nezachrání. Je to tak?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Přesně tak.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane profesore Hindlsi.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
No, víte, tady se stále hovoří o jižním a severním křídlu, ale ona ekonomika není věc, která vzniká ze dne na den. Ty, řekněme, severské nebo to severní křídlo, to je Německo, to je Británie, to jsou severské země, to byly vždycky velmi vyspělé země, nechci říkat zrovna vlajkové lodi evropské ekonomiky, zatímco, a teď se nechci dotknout Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska, Kypru, to rozhodně nebyly žádní giganti, žádní velcí hráči. Takže ono ekonomika má obrovitou setrvačnost, to víme my oba, nejenom my oba velmi dobře, a chtít dneska, aby se ze dne na den z těchto zemí stali, stali kapitáni evropské ekonomiky, je velmi vyloučeno. Podívejte se, Španělsko je sice velmi rozsáhlá země, ale potýká se už dlouhou dobu s obrovskou nezaměstnaností, kterou si vytvořila v podstatě sama. Španělsko je dneska přes 20 % nezaměstnanosti, která má stále v sobě přes všechny tyhle problémy, které dnes jsou ve fiskální politice, tak Španělsko stále v sobě nese stigma hypoteční krize, protože Španělsko velmi v letech za dva šest, dva sed, dva osm už za premiéra Zapatera vytvořilo podmínky až možná příliš silné podmínky pro rozvoj investování zejména v soukromém sektoru. A dnes, protože se vlastně celá ta hra začala odehrávat na hypotékách před, řekněme, 3, 4 roky, tak Španělsko dnes za to splácí dluh. To znamená, že Španělsko vlastně nevstupovalo jako silný hráč do Evropské unie a dnes také silným hráčem není. A podobně bychom mohli pokračovat. Ano, Itálie je čtvrtou nebo možná i třetí největší ekonomikou v Evropě, ale je zmítána svoji dluhovou krizí, má 120 % dluhu. Podívejte se, Řecku se dneska říká, že má klesnout v následujících 9 nebo 10 letech na úroveň, tam byl obrázek, 120 %, ale to je úroveň, která má dneska Itálie přibližně, pokud si dobře pamatuju, to znamená, že i po 10 letech tvrdé dřiny a teď vidíme, že Řekové budou muset pracovat tímhle způsobem, se dostane někam, kde je dneska Itálie, na kterou musí všichni také klademe nějaký otazník. Takže ona ta situace je už nějakým dlouhodobým způsobem předurčena.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já souhlasím, ale jenom připomeňme, že vlastně Evropa a eurozóna vlastně do určité míry rezignovala v tuto chvíli, protože ta představa, že tady vznikne nějaké politicky monstrózní řešení, který, které prosazují němečtí ekonomové, které je rozumné, to jest všechno sesmluvnit, tak ty země nejsou ochotny připustit a museli bysme si vlastně pomoci tím, že vlastně premiér Berlusconi požádal, aby Mezinárodní měnový fond, což je neevropská instituce, vlastně převzala trošičku takovou kuratelu nad vývojem a monitorováním vývoje vlastně té třetí největší evropské ekonomiky a to už samo o sobě je tak vážné institucionální selhání, které ukazuje, že vlastně to rozhodování se posunuje mimo rámec eurozóny, která si neplní domácí úlohy.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Proto o něm, proto o něm jedná i G20. Myslíte si.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
No, dobře, ale G20 bylo v podstatě velmi vážný řešení, protože G20 poměrně obtížně hledala shodu třeba jenom na tom, jak posílit zdroje Mezinárodního měnového fondu, protože vemte, že z jedné strany je tam Brazílie, Indie, pak je tak kus Evropy, pak jsou tam některé členské země Evropské unie jako, jako země, jako samostatné státy. To znamená, i tam třeba ta G20 nenašla úplnou shodu na tom, jak posílit, řekněme, ty koordinační mechanismy, protože nejde jenom o Mezinárodní měnový fond, jde o jakousi strukturu koordinačních mechanismů v Evropě nebo ve světě, nenašla úplně jednoznačnou odpověď. Takže ono to mělo spíš charakter jakého si pokusu si slíbit něco, že budeme postupovat společně, ale ty země jsou zase natolik odlišné v té G20, že se mi zdá, že najít úplnou shodu, rychlou shodu, a Evropa potřebuje poměrně rychlé řešení, si mi zdá poměrně nepříliš /souzvuk hlasů/.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dobře, ale z toho, když jste, pane profesore Hindlsi, tak skeptický, podepsal byste tezi - globální ekonomika se recesi nevyhne, půjde o recesi způsobenou eurozónou a neschopností politiků řešit problém, který už tak přezrál, že to není jenom o Řecku a můžeme se dočkat dlouhotrvající globální ekonomické recese, následných sociálních bouří a destabilizace politických a ekonomických systémů? Podepsal byste tuhle tu tezi?

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Mám-li odpovědět upřímně - ne.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Proč ne?

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Nepodepsal bych to, protože přece jenom se mi zdá, že ještě Evropská unie nebo eurozóna nebo všechny ostatní koordinační mechanismy úplně nevyčerpaly svoje možnosti, jak tuhle tu situaci řešit. Oni pouze se snaží hasit to, co si sami možná trošku způsobili v těch uplynulých 5, 6 letech, to co jsem tady říkal úplně na začátku, jestli viním Evropskou unii z toho, že si to trošku způsobila, odpovídám znovu ano, ale stále si myslím, že nevyčerpala ještě všechny mechanismy. Na začátku teď musí přijít velmi podrobná analýza toho, co se tady vlastně děje. Ta řešení jsou přechodná.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale o tom už mluvíme, o tom už mluvíme 2 roky.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
To je ono právě, my o tom mluvíme roky a nikdo jí neudělal. Odtud se objeví výrok jedné agentury, druhé agentury, ale neexistuje prakticky sofistikovaná analýza toho, co se tu děje.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Dobře. Já bych jenom přeci jenom ještě doplnil. Ono přeci jenom těch analýz přibývá, ale nejdou zevnitř Evropy, jo. Jakoby, když se, já mám třeba před sebou analýzu Financial Stability Board, což je nová instituce, která vznikla právě na základě G20. Mimochodem prvním šéfem této instituce byl pan Draghi, který je momentálně nově zvoleným prezidentem Evropské centrální banky, ale tato instituce si právě dala za úkol v rámci G20 dívat se na ty celosvětové problémy finančního sektoru skutečně nezaujatě, ale vedle toho máme ještě další instituci, což je Mezinárodní měnový fond, který má také své monitorovací a dokonce i vlastně vynucovací instituce. Nicméně pak přicházíme do Evropy a tam zjistíme, že nově zřízené instituce například dozoru nad finančním trhem dělají bezzubé vlastně simulace, jako jsme to viděli v případě bank, no, a to je právě trošku pro mě ta známá otázka, jak si o ní občas diskutujeme, jestli ty barbaři nejsou jakoby před těmi branami už, že jo, protože opravdu Evropa v tuto chvíli vlastně má problém opustit část svých pozic a dokonce na to existujou zajímavé i profesorské práce, jak Británie opouštěla své pozice, který se teď vlastně poučuje, půjčují Spojené státy. Vlastně všichni říkají, že pro Británii to bylo snazší po 2. světové válce jako pro vítěze, zatímco teď Spojené státy nejsou. Ale ten problém, který vznikl na euro-americké straně, znamená v tuto chvíli, že například v Mezinárodním měnovém fondu, abyste mohli prosadit zvýšení těch kvót i hlasovacích i vlastně příspěvujících, těch přispěvovatelů právě ze zemí jako Čína a další, které ty úspory mají a nejsou ochotny je dávat Evropě, ale jsou ochotny je dávat za něco Mezinárodnímu měnovému fondu, no, tak už několik let prostě Evropa odmítá opustit ty své pozice, které si tam vyseděla, ale teď už ta zřejmě ta chvíle zase přezrála a k tomu, k té, jak já říkám, kreativní destrukci podle Schumpetera, ono dříve nebo později dojde. To znamená.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Co tou kreativní destrukcí bude tedy?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, nepochybně to bude významné posílení těch zemí, které tak nebo onak získaly daleko silnější roli, ať už díky svému počtu, jo, protože ten samotný fakt, že Čína má 1,35 miliardy obyvatel, podobně má více než miliardu Indie a další, a tyto země za prvé spoří, to znamená, mají schopnost spoření na rozdíl od těch zemí například eurozóny. Na druhé straně jsou to země, které v průměru mají daleko nižší životní úroveň, takže ještě čeká šance dohánět, to se, dohání se vždycky daleko snadněji, ale dohánět znamená, že když je to takhle velká země, tak vlastně v tuto chvíli fakt, že například čínská ekonomika je druhá největší ekonomika světa, nepochybně bude mít i nějaké strategické dopady minimálně v těch rozhodovacích orgánech, což se už právě projevilo i na tom jednání G20, která, jak jsme už řekli, byla do určité míry pokažena tím, že ta Evropa veřejně vlastně doložila, že si neví sama se sebou rady.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ta kreativní destrukce tedy skončí drolením Evropy?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, bude to ten multiraterální svět, to znamená tak, jak jsme to dříve viděli, to znamená vlastně Evropa, která společně se Spojenými státy dominovala, také se to projevovalo tím, že ta seskupení, která se scházela, se jmenovala G7, tak v tuto chvíli de facto.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
G8 potom.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
G8 a teď už jsme v situaci, že hovoříme jednoznačně, že tu roli převzala G20, což je vlastně daleko nesourodější seskupení, nicméně globální a ten fakt je, že Evropa si musí v tomto kontextu nacházet svoje nové postavení.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale nepůjde o jednotnou Evropu.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ale asi už ta Evropa ukázala, že není tak snadné pro ní se ukazovat. Ale já bych stejně jenom připomněl. Evropa vystupuje jako EU27 a udržení vnitřního trhu já vidím jako větší hodnotu, než udržení například kompletní eurozóny. Rozlišuje, tyto dvě, dva fakty.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Chápu správně, že eurozóna, respektive euro jako významný projekt sjednocení sedmadvacítky je mrtvý?

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, tak.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, tak to naznačujete.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já znova opakuji, já říkám.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
To asi ne.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já si umím představit zúžení toho projektu a jeho udržení, protože ten samotný fakt, že máme nedostatek takových významných měn, které vlastně dominují světu v tuto chvíli a víme, že, a já jsem toho byl sám svědkem, kdy Číňané nabízejí daleko silnější roli pro svoji vlastní měnu pro mezinárodní obchod, ale na druhé straně v tuto chvíli máme stále ještě mnoho těch silných článků v eurozóně, takže já bych ten projekt neviděl jako mrtvý, tím spíše, že je do něj mnoho zainvestováno. A já jsem přesvědčen, že významná část zemí, které vlastně v tomto projektu působí, v něm budou nadále pokračovat, ale pro mě co je důležité, že v tuto chvíli Evropská třeba komise ztratila iniciativu, převzala jí Evropská rada, což je seskupení šéfů vlád, a to celé už jenom ukazuje, že asi se něco jakosi v Bruselu děje, to znamená, dochází k nějakému přeskupování právě proto, že Evropská komise vedená panem Barrosem prostě nebyla schopna aspoň s těmi iniciativními návrhy včas přijít. A to je nepochybná změna postavení i těch evropských hráčů, když to srovnáme s tou situací, která tady byla ještě donedávna.

Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hosty Otázek byli profesor Richard Hindls a Michal Mejstřík. Děkuju, že jste přijali mé pozvání a těším se příště na shledanou.

Michal MEJSTŘÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Na shledanou.

Richard HINDLS, ekonom, rektor VŠE
--------------------
Na shledanou, díky za pozvání.

ČT 24, Otázky Václava Moravce II., 13.11.2011