Rozhovor s Michalem Mejstříkem: Instituce, infrastruktura a inovace pro budoucnost ČR

* Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo svoji strategii konkurenceschopnosti ČR. Věnuje se podle Vás opravdu důležitým oblastem pro českou ekonomiku? Jak vnímáte strategii jako celek?

Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 – 2020 je velmi komplexním, holistickým nástrojem pro rozvoj ekonomické výkonnosti ČR. Na rozdíl od doposud obvykle realizovaných sektorových strategií, dává Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republice širší vizi a v zásadě vytváří pro ostatní strategie určité „zastřešení“. Dílčí strategie a koncepce by v ČR měly nadále být realizovány vždy v těsné koordinaci se Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti – již nyní je tento cíl explicitně vyjádřen provázáním Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti na dva připravované dokumenty – Kohezní politiku po roce 2014 a na Proexportní strategii.

* Významným prvkem Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti je i její orientace na data a měřitelné cíle – tj. v průběhu její implementace bude možné sledovat, zda má Strategie reálné výsledky – což je poměrně inovativní přístup – české koncepční materiály se snaží obvykle měřitelným cílům spíše vyhýbat. Jaký bude mít strategie podle Vás přímý dopad na české firmy?

Základní myšlenkou za celou Strategií je podpořit české podniky a podnikatele a maximálně jim usnadnit pohyb na tuzemském trhu i pronikání na zahraniční trhy. Přímé pozitivní dopady na české firmy by měla mít zejména opatření uvedená v kapitole „Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání“ – jedná se zejména o rozšíření informačních služeb pro podniky ze strany MPO, rozšíření služeb pro inovační podnikání (např. podpora patentování v zahraničí apod.), zlepšení a zjednodušení celních služeb apod. Významně by se měla zefektivnit spolupráce výzkumných pracovišť a podniků.

Nepřímé pozitivní dopady na české firmy by měly mít i plánované reformy v oblasti institucí, trhu práce nebo vzdělávání.

* MPO chce v rámci strategie zavést fiskální opatření, která zefektivní hospodaření státu. Které z navrhovaných opatření (zákon o rozpočtové kázni, fiskální numerické pravidlo nebo rozpočtová pravidla pro místní vlády) považujete za nejnutnější?

Za velmi důležitý prvek Strategie považuji především to, že jednoznačně vyjadřuje požadavky na konzervativní a předvídatelné hospodaření státu v zájmu zvyšování konkurenceschopnosti České republiky. Krize jasně ukázala, že v oblasti fiskální politiky potřebuje Česká republika určité ochranné mechanismy, jimiž by mohla být např. Rozpočtová rada vlády, která by vyhodnocovala oblasti a konkrétní institucionální uspořádání fiskálního rámce, u nichž doposud nejsou zajištěny záměry vlády a požadavky směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a přispívala tak významnou měrou k naplňování zákona o rozpočtové kázni. K účinné realizaci všech fiskálních opatření předpokládaných ve Strategii je ovšem nezbytně nutné, aby byla k dispozici funkční Státní pokladna a všechny podstatné dokumenty týkající se fiskální politiky – neboť bez dostatečných informací by nebylo možné tato opatření realizovat.

* Jaká z navrhovaných opatření pro konkurenceschopnost českého daňového systému jsou podle Vás nejpřínosnější a co by znamenala v praxi?

Obecně považuji za důležité, že Strategie zmiňuje nutnost zlepšení našeho daňového systému (v návaznosti na komparativní analýzu provedenou v rámci činnosti NERV) v provazbě na reformy v oblasti trhu práce (sociální zabezpečení) a zdravotnictví (zdravotní pojištění). Ukazuje se, že optimalizovat je třeba celý model fungování státu tak, aby dostatečně motivoval jednotlivce k hledání zaměstnání při zachování míry spravedlnosti v přístupu k jednotlivcům v rámci daného sociálního modelu. Krize ukázala, že německý, ale i severský mode, který spoléhá na kombinaci efektivity a hustší sociální sítě financované z daní (cílem severského modelu není primárně flexibilita, ale tzv. flexicurity – flexibilita a sociální jistoty) je relativně odolný i v době ekonomických turbulencí. Základem konceptu flexicurity jako možného směřování českého sociálního modelu je flexibilita a jistota na trhu práce, obojí jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

Flexibilita pro zaměstnavatele se týká podmínek najímání a propouštění zaměstnanců, stejně jako určování růstu mezd. Jistota se projevuje ve schopnosti trhu práce uspokojit poptávku po správně kvalifikované pracovní síle. Pro zaměstnance naopak flexibilita znamená možnost přizpůsobení pracovního života vlastním potřebám. Jistota se týká obecně zaměstnání, spíše než jednoho daného pracovního místa. V konkurenceschopném daňovém systému s efektivně fungujícím trhem práce (při zachování sociální sítě) musí daně být dostatečně vysoké pro udržení systému přerozdělování, ale v oblastech s vysokou konkurencí současně i mírně podbízivé. Ekonomická krize totiž nevyvrátila většinu tezí moderního tax designu. Český daňový systém zatím bohužel redukuje zaměstnanost a zisky více než je nutné, preferuje financování dluhem a není dostatečně jednoduchý pro běžné spotřebitele/plátce. Z konkrétních opatření proto bude významné směřování k preferovanému posunu od zdanění práce ke zdanění spotřeby, sjednocení sazeb DPH, minimalizace nepotřebných výjimek či tvorbě daňových podlah – minimálních nezdanitelných základů při výpočtu odvodu pojistného na zdravotní a sociální pojištění.

Redakčně zpracováno z podkladových materiálů DHL Newsletter 03/2011.

Publikováno na businessinfo.cz, 29.7.2011