Rozhovor s Michalem Mejstříkem: Filmové pobídky nejsou nevratnou dotací, ale zdrojem zisků
Systém pobídek pro filmaře funguje, ale jeho nastavení zatím neodpovídá vysoké poptávce. „Dovedu si představit, že by schéma nebylo vázáno jen na jeden kalendářní rok, ale bylo třeba tříleté,“ uvedl pro HN ekonom Michal Mejstřík, člen Institutu ekonomických studií FSV UK a člen Národní ekonomické rady vlády NERV.
* HN: Jak z vašeho pohledu systém podpory filmového průmyslu po prvním roce v Česku funguje? Lze ho považovat za úspěšný?
Myslím, že jednoznačně ano. Potvrdilo se, že je naše země v oblasti služeb pro filmaře nejen konkurenceschopná, ale léty vybudovanou filmovou tradicí i vysoce ceněná.
* HN: Jako jeden z argumentů pro další podporu filmového průmyslu uvádíte, že peníze v pobídkovém fondu na jeden rok jsou sice „papírově“ alokovány, ale de facto si na sebe vydělají už dopředu, a navíc přinesou státu 18 až 20 procent navíc.
Může to být ještě víc, potenciální výnosnost je mnohem vyšší. Systém funguje v rámci kalendářního roku, uvedené číslo platí vlastně jen asi pro poslední měsíce loňského roku, kdy systém podpory začal reálně fungovat. Za tak krátký čas ostatně filmaři nestihli fond ani vyčerpat, podání žádostí a příprava velké produkce nějaký čas trvají.
* HN: To se projevilo letos, objem roční podpory ve výši 300 milionů korun byl filmaři vyčerpán už v březnu. Producenti volají po zrušení stropu pobídkového fondu, případně aby fond nebyl vázán na kalendářní rok. Je podle vás takovýto požadavek reálný?
Dokážu si velmi dobře představit, že by rolovací schéma bylo například tříleté. Stát by měl samozřejmě vrchní dohled, průběžně by si vyhodnocoval jeho účinnost, kontroloval investice i jejich výnosy. V případě, že by jako letos poptávka ze strany produkcí převyšovala objem pobídek na daný rok, mohl by fond čerpat z částky pro následující rok. To by pro filmaře znamenalo garanci, že z peněz, které utratí, jim po auditu stát vyplatí část zpět. Audit přitom trvá čtyři až osm měsíců, během nichž má stát vložené investice k dispozici jako cash flow. Jde o přísný audit, provádět ho smí pouze největší auditoři s pojistku minimálně 100 milionů korun. Tou ručí za to, že provedený audit je správný a kontroluje reálně proinvestované peníze. Stát v tomto případě neuděluje nevratné dotace, systém může fungovat vlastně jako obrátkový fond.
Publikováno v HN, 3.8.2011
