Rozhovor s Jiřím Rusnokem: Zeman je taky ďábel. Ale menší než Klaus

* Jaký bude Miloš Zeman prezident? Útočný aligátor, nebo se jako státník na Hradě zklidní?

Já mám velkou pokoru před budoucností, byť jsem formálním vzděláním plánovač. Nevím, jaká bude budoucnost do detailu. Z nastavení situace je zřejmé, že on je první přímo zvolený prezident, a tudíž se zodpovídá lidem, kteří ho volili. Tato změna může jeho postoje formovat a ovlivňovat. Z toho vyplývá deklarovaná vyšší aktivita, o níž Miloš Zeman mluví. Bude aktivním prezidentem. Politologové a novináři budou asi mnohokrát diskutovat, kde je hrana ústavních pravomocí prezidenta. Co ještě prezident může, musí nebo má. Určitě budeme vědět, že takového prezidenta máme. Nebude to zapomenutý muž na Hradě, což je správně a dobře.

* Jak moc bude vládám mluvit do vládnutí? Bude si hrát na druhého premiéra, hlavně ve vztahu k budoucí očekávané vládě ČSSD?

To si nemyslím a nemám z toho žádné obavy. Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman je člověk, který velmi dobře rozumí svým rolím.

* Je pomstychtivý? Mluvím o jeho rozchodu s ČSSD, bude stranu štěpit a týrat? Nebo trauma po zvolení na Hrad už překousl?

Myslím, že Miloš Zeman se bude chovat standardně. Nevím, jestli pomstychtivost je vlastnost, která by s ním aktuálně cloumala. Ale rozhodně má velmi dobrou paměť, s tím je dobré počítat.

* Jako že si pamatuje jména sedmadvaceti „zrádců“ v ČSSD, kteří ho v roce 2003 nevolili prezidentem?

Jen říkám, že s pamětí umí pracovat. Na druhou stranu, Miloš Zeman si tu prezidentskou funkci užívá. Dozrál k tomu. Současně si je vědom odpovědnosti role, je připraven ji zvládnout. Nemyslím, že by ho teď uspokojovala revanš nebo pokoření nějakých osob. Dneska je nad věcí. Samozřejmě bude aktivně zasahovat do politického vývoje. Stejně jako Václav Havel a Václav Klaus, to není nic nového.

* Myslíte, že v nové roli prezidenta potlačí i svůj pověstný, někdy obhroublý slovník?

Slovník je už velmi měkká kategorie. Role a prostředí budou mít pozitivní vliv, takže nebudeme rozhodně svědky nějakých přehnaných extempore. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Tady bych neměl nějaká přehnaná očekávání, že z něho bude Guth-Jarkovský.

* Asi čtvrtina lidí se podle průzkumu obává, že bude dělat ostudu v zahraničí. Naráží nejen na slovník, ale i na alkohol nebo kouření.

To je věc vkusu, sympatií a antipatií. Nemyslím si, že by někde dělal ostudu. Podívejte, vztah k alkoholu měl i Jean-Claude Juncker, exšéf eurozóny, věděl to o něm celý Brusel. A všichni ho přesto oceňovali jako úspěšného politika a znalce. Já budu mít raději prezidenta, který si sice sem tam dá skleničku vína nebo panáka, ale vím, že co řekne, má hlavu a patu. A v jehož případě neexistují obavy, že si ho někde nevšimnou.

* Jak je možné, že vy jako člen NERV budete dál radit pravicové Nečasově vládě a zároveň i novému prezidentu Zemanovi?

To je zajímavé. Já v tom neshledávám žádnou zásadní potíž nebo existenciální rozpor. Naopak si myslím, že české politice a veřejné debatě chybí diskuse a spojování různých názorových proudů a odstínů. V ekonomice stejně vždy nakonec převažují udržitelná a pragmatická řešení. A ta je třeba hledat napříč fankluby, protože nic víc to není než fankluby.

* Co jsou fankluby? Poradenské sbory, nebo politické strany?

Ne, myslím tím skupiny ekonomů, kteří se vyhraňují politicky. Až na výjimky to není ideologicky fatální. Oni jsou prostě jen velcí příznivci nějakého politika. Vždyť já se třeba na osmdesáti procentech věcí s kolegy v NERV současné Nečasovy vlády shodnu. Takže já podporuji Miloše Zemana mimo jiné proto, že byl úspěšným předsedou vlády v nelehké době na konci devadesátých let. Zeman přebíral zemi v postprivatizační krizi. Ta byla důsledkem nepovedené privatizační strategie spočívající v budování kapitalismu bez kapitálu. A k tomu tu byl chaos – v regulaci prostředí i ve fungování institucí.

* Vy, členové Zemanovy vlády, se často chlubíte, jak jste tehdy zachránili české banky prodejem do zahraničí. Nedali jste ty banky moc lacino, když vidíte jejich dnešní zisky?

Já jsem jako ministr financí dělal prodej Komerční banky, kdy finanční skupina Société Générale za ni zaplatila zhruba čtyřicet miliard korun. Rok a půl předtím jiná skupina na ministerstvu financí (v čele s ministrem Pavlem Mertlíkem – pozn. red.) prodala Českou spořitelnu – zhruba stejně hodnotnou banku, jak ukazují jejich dnešní podobné výsledky – za necelých dvacet miliard korun. Takže já mám svědomí čisté. Samozřejmě národohospodářsky jsme asi nevydělali, protože jsme všechny banky museli draze čistit. To je ale jiná story. Na tu bych se ptal Václava Klause a jeho pobočníků, proč nám takto „výhodně“ kupónově zprivatizovali tři čtvrtiny národního hospodářství. A návazně i české banky, v nichž se problém s bankovním socialismem zkoncentroval. Tam je jádro problému.

* Proč jste pak Václava Klause v roce 2003 volil prezidentem, když mu vyčítáte iluzi kapitalismu bez kapitalistů a bankovní socialismus? Dokonce jste tehdy za trest přišel o post ministra průmyslu ve Špidlově vládě.

Za kritikou jeho privatizační cesty si stojím, protože kapitalismus bez kapitálu je iluze. A proč jsem volil Václava Klause? V prvním kole jsem tehdy samozřejmě dal hlas Miloši Zemanovi, ale ten bohužel vypadl. V dalších kolech tam byli různí králíci z klobouku. Omlouvám se jim všem, ale tehdejší vedení ČSSD je do volby zařazovalo dosti nedůstojným způsobem. Držel jsem se proto velmi jednoduchého hesla a osvědčeného anglického přísloví: Lepší je ďábel, kterého známe. Prezident republiky je příliš vážná funkce, než abych dal hlas do nějakého experimentu. Někomu, koho větry vysoké politiky ještě dostatečně neošlehaly.

* Platí to i dnes u nového prezidenta Miloše Zemana – že je ďábel, ale alespoň ho známe?

Pro mě je rozhodně Miloš Zeman mnohem menší ďábel než Václav Klaus, ale do jisté míry to platí. Myslím, že řada lidí ho takto volila. Například lidé z okolí Václava Klause, kteří říkají, že to musí dělat člověk, který prošel ohněm politiky.

* Vy velmi dobře znáte Miloše Zemana. V čem tkví jeho ďábel?

Miloš Zeman je podle mého soudu člověk s jistou sníženou mírou empatie. Což se podobným lidem s mimořádným intelektem, paměťovými schopnostmi a profilem osobnosti prostě stává. Psychologové by to asi potvrdili. To samozřejmě vede k tomu, že jeho schopnost rozpoznat kvality lidí, kteří se kolem něho pohybovali a pohybují nebo o kterých musel nějakým způsobem rozhodovat, jsou o něco snížené. Ale nikdo není dokonalý. Volba prezidenta přece není konkurz na ideálního tvora podle psychoanalytických tabulek. Tak je třeba to brát.

* Je tato neschopnost rozeznat lidi rizikovou vlastností v případě hlavy státu?

Objektivně, v tak vysoké pozici se s každým nemůžete znát a nemůžete mít každého oťukaného. Miloš má problém s personální intuicí a on to ví. Nijak to nezpochybňuje, vždyť přece napsal knihu Jak jsem se mýlil v politice.

* Jde o to, jestli se z těch omylů poučil. Když dnes vidíte některé lídry třeba v SPOZ, nepřijde vám, že stále vysoko hodnotí lidi podle míry jejich podlézání?

Myslím, že to není úplně tak, jak naznačujete. Když se narodíte s takovým talentem jako Miloš Zeman, tak máte trochu problém mezi svými vrstevníky. To je problém nadaných dětí, to je známá věc. Například moje dcera chodí do třídy s chlapcem o dva roky mladším, jehož museli posunout o dvě třídy výše, protože on se mezi svými vrstevníky trápil. Měl úplně jiné myšlenky, úplně jiné zájmy. Chci říct, že Miloš Zeman bere oponentní názory, ale jenom od lidí, kterých si váží. Typický příklad je profesor Janouch, který Zemana rozhodně ve všem veřejně nechválí, ale Miloš ho vždy velmi vážně vyslechne. Svým způsobem to platí i pro jeho vztah s Václavem Klausem.

* Vidíte mezi současnými nejbližšími spolupracovníky Miloše Zemana nějakého rizikového člověka, jakým třeba byl kdysi na Úřadu vlády poradce Miroslav Šlouf?

Nevidím tam konkrétní rizika, ale já u toho sestavování každodenního hradního týmu nejsem. Neumím tudíž nějaké drobnosti posoudit. U klíčových věcí, jako je výběr ústavních soudců nebo členů bankovní rady ČNB, žádné riziko fatálních selhání nevidím.

* Jak vnímáte stranu SPOZ? Jako standardní politickou stranu, Zemanův fanklub, nebo lobbistickou skupinu, jak jí říká místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier?

Já do nich zas tak hluboce nevidím, nejsem členem, neúčastním se žádných jejich akcí. Je to jako u každé jiné nové politické strany – musí samozřejmě dozrát do standardní formace. To chce svůj čas. Určitě jsou tam různí lidé včetně těch, které jste popisoval. Samozřejmě je tam spousta lidí, kteří se svezli na jménu svého zakladatele, na jeho popularitě i jeho vlivu. Ale rozhodně tam je většina jiných, já bych to nedémonizoval. Ta strana musí dozrát. Teď už nebude stačit jenom Miroslav Šlouf a nějací jeho známí. To nestačí na politickou stranu, která chce celostátně uspět.

* Radil jste Miloši Zemanovi, aby si při výběru spolupracovníků na Pražský hrad dal pozor?

Do toho se vůbec nepletu. Takže ne, neradil.

Publikováno v MF Dnes, 9.3.2013