Rozhovor s Janem Švejnarem: Je třeba dívat se na věci z dlouhodobého hlediska

Profesor Princetonské univerzity Alan Krueger se stane novým předsedou Rady ekonomických poradců Bílého domu. Máto význam i pro Českou republiku: Krueger, který již v Obamově administrativě působil v letech 2009–2010, je totiž členem řídícího a výkonného výboru pražského Ústavu pro doktorské studium, známého pod zkratkou CERGE-EI. Jde o společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky.

Před dvaceti lety ho v Praze spolu s Josefem Zieleniecem založil profesor Michiganské univerzity Jan Švejnar s cílem vychovávat novou generaci ekonomů ze zemí střední a východní Evropy. Tvrdí, že pokud jde o uplatnění absolventů, nemá vůbec obavy.

* Jste spokojen s dosaženými pedagogickými a vědeckými výsledky?

Dílo se nám povedlo nad očekávání dobře. Máme stovky absolventů, kteří působí na důležitých místech, ať už v akademickém světě, bankách, veřejných institucích a podobně.

* Čím se vaši absolventi liší od ostatních ekonomů, kteří tady vycházejí z vysokých škol?

Naše centrum a výzkumné pracoviště postupuje podle standardů, které platí na nejlepších univerzitách světa. Projekt jsme rozjeli na vysoké úrovni. Zajistili jsme, že je zde řídící a dozorčí výbor složený z profesorů špičkových univerzit, jako je právě Alan Krueger z Princetonu a dále profesoři z Harvardu, Michiganu či z Berkeley. Výuka probíhá v angličtině, takže studenti se zde vzdělávají stejně tak, jako by se vzdělávali jinde ve světě, ale přitom jsou v Praze. Zde jsou publikovány také všechny výsledky. Z toho má česká společnost velkou výhodu.

* Jakou konkrétně?

Absolventi jsou členy bankovní rady České národní banky i Národní ekonomické rady vlády. Naše odborná skupina pod názvem Idea, což je Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu, vypracovává různé návrhy, například i na důchodovou reformu.

* A naslouchají vám politici?

Naslouchají. Víme, že o návrzích diskutují a někdy i přímo používají poskytnuté tabulky s výpočty. Pokud však jde o dopad na reálné hospodářské procesy, tam už samozřejmě hraje roli politika. To, co by bylo optimální z hlediska hospodářského blahobytu, nemusí být výsledkem kompromisu v koalici. Ale to už je tak všude na světě. Důležité je, že existuje instituce, která dodává objektivní analýzy, která ukazuje, jaký bude mít ta která akce následek: například jaký dopad bude mít zvýšení daně z přidané hodnoty na chudší rodiny nebo naopak na ty bohatší. Az toho se už potom odvozuje politická debata, jak s tím naložit.

* Ale i členové Národní ekonomické rady vlád, známého NERVu, si občas stěžují, že mají pocit, jako by házeli hrách na stěnu.

To je pravda. Jenže jámám mnohaleté zkušenosti jako poradce různých vlád a vím, že pokud něco navrhnete, tak to může být druhý den uzákoněno a může to fungovat. Někdy však pracujete velmi usilovně na nějakém projektu, připravíte podklady, a nakonec cesta vůbec nikam nevede. V takových případech si alespoň říkám, že studie existují a že se o nich debatuje. Že mohou být použity i v příštích vládách nebo koalicích. Je třeba dívat se na věci dlouhodobě.

* Kde vidí lidé z vaší líhně vlastní budoucnost: v Evropě anebo spíše ve Spojených státech amerických?

Jsou všude. Přibližně třetina z nich pracuje v soukromém sektoru, a to jak zde, tak ve světě. Třetina je ve státních či veřejných institucích. Uveďme Mezinárodní měnový fond a Světovou banku ve Washingtonu, Evropskou banku pro obnovu a rozvoj v Londýně, Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj v Paříži a tak dále. Řada z nich však pracuje i v České národní bance a řada pak učí či se věnuje výzkumu. V Bulharsku, Polsku, na Ukrajině. Do určité míry jsme tím vlastně obnovili povědomí, že Praha je také místo,kamse chodí studovat – a kam se pak lidé po celý život vracejí.

Publikováno v Pražském deníku, 12.9.2011