Rozhovor s Janem Procházkou: Vstup na burzu? Nový obzor, který ale není pro každého...

„Nemůžeme se stát jen ekonomikou inovací, myslet si, že všichni budeme vědci, že budeme zlepšovat technologie a všechno krásně půjde. Nelze počítat s tím, jak si myslí EU, že budeme mít jen služby, terciální sféru. Naopak – krize ukázala, že naší výhodou je průmyslová ekonomika. Právě naše průmyslové základy nás zachránily od větších problémů,“ říká úvodem Jan Procházka v souvislosti s často užívaným pojmem konkurenceschopnost.

Naše řeč se točila rovněž kolem pojmu IPO (Initial public offering). Jde o primární veřejnou nabídku akcií spojenou se vstupem na burzovní trh. Jinak řečeno, firmy s dobrými nápady se na burze setkávají se subjekty s přebytkem kapitálu, které koupí jejich akcií poskytnou potřebné finance na další rozvoj.

Pokud jde o konkurenceschopnost, pamatuje NERV ve svých návrzích na malý a střední byznys? Co třeba daně?

Vycházíme z moderního daňového designu, který je zkoušen v Británii, kde se snaží přeformulovat tamní daňový systém tak, aby nezatěžoval obyvatelstvo, nezatěžoval firmy a současně vybíral pořád stejné daně. Také my se snažíme pro podniky udělat daňový systém přívětivější. Nejde o snižování daní, což dnes není možné, ale jde o to najít takové prvky, aby daně příliš nevadily a v mezinárodním přesahu zas tolik neškodily. Daně nemohou být příliš vysoké, aby nesnižovaly konkurenceschopnost, na druhé straně jsou daně, které čelí mezinárodní konkurenceschopnosti, například spotřební daň, kde se musíme přiměřeně podbízet. Daně jsou obrovský elixír, který je třeba míchat. U malých a středních podniků jsme se této problematice věnovali obšírně, neboť právě tento sektor je daňovým systémem značně zatížen.

Jak jsou na tom české firmy s nedluhovým financováním prostřednictvím IPO?

Zatím se příliš nespojuje trh lidí s nápady a trh lidí s penězi. Aby firmy s dobrými nápady šly v rámci IPO na burzu, to vůbec nefunguje. Lidé s dobrým nápadem tak musí pro peníze do zahraničí. S tím se snažíme v NERVu pomoci a pomáhat bude i stát. Má vzniknout seed fond, kde budou peníze EU využity k podpoře firem. To je novinka, protože dříve EU vzala peníze, dala je na určitý projekt a tím to skončilo. Dnes je vezme, dá na projekt, bude sledovat jeho návratnost a za 5-6 let bude chtít peníze zpět. Na investice by mělo jít až 1,4 miliardy Kč, takže půjde o velký projekt.

Neobáváte se, že smělé plány mohou narazit na finanční gramotnost, která je u nás obecně velmi nízká?

V NERVu doporučujeme určitá řešení, jak situaci zlepšit. Třeba Poláci, Rakušané či Francouzi mají například tzv. finanční řidičáky, mají plno programů pro děti, pro podnikatele, finanční gramotnost je v těchto zemích úplně jinde než u nás. V našich školách si téma financí přehazují kantoři jako horký brambor, školy stále učí o žních, o úrodě, místo tohoto, aby učily o provozním zisku, o tržbách, o rodinných rozpočtech… Na vyučování finanční gramotnosti není nikdo vychován. Z pohledu podniků vidím jako velký problém finanční gramotnost soudců. Ta malým a středním firmám vadí víc než fakt, že sami tuto gramotnost nemají. Když jsou podniky vystaveny nějakému podání a jejich ekonomickou kauzu rozhoduje soudce, který jí sám nerozumí a nemá ani ekonomický nadhled, je to pohroma.

Jaká je povědomost podnikatelů o nedluhovém financování? Kdy může malá či střední firma vstoupit na burzu?

Hledá-li firma nedluhové financování, má variantu vstupu do rizikového kapitálu nebo jde právě na burzu. Málo se ví, že vstup na burzu není vůbec drahá záležitost. Při úvěru v bance dostane firma úrok zhruba od 5 do 9 %. Když je riziková, dostává dvouciferná čísla. Vstup na burzu se pohybuje mezi 5 a 15 %. Malou firmu může stát vstup na burzu třeba 10-12 %, což je cena získání kapitálu. Její majitel sice ztratí stoprocentní vlastnictví, má ve firmě 51%, ale celý proces ho jednorázově stojí 10-12%, nic víc. Samozřejmě, že na burzu nemůže každý, musí jít o stabilizovanou firmu, která se někam posune. Bohužel, IPO v ČR zatím nefunguje, většina dosavadních IPO byly „exity“, žádný rozvojový kapitál, který naší ekonomice pomůže.

V roce 2008 vaše společnost Cyrrus uvedla na varšavskou burzu první českou firmu. Jak jste od té doby pokročili?

V současnosti už máme na burze tři firmy. První byla společnost Photo Energy podnikající v oboru fotovoltaiky, která začínala úplně od píky. Měla však výborný byznysplán a její akcie se na burze zhodnotily téměř desetinásobně. Jako druhá v pořadí se na burzu dostala malá firma zaměřená na provozování bioplynových stanic. Je rovněž úspěšná, za rok a půl došlo ke zhodnocení jejích akcií o 80 %. Letos na jaře jsme na burzu uvedli jednu IT firmu, jejíž akcie se vyvíjí také velmi dobře. Na těchto příkladech je skvělý i fakt, že firmy vytvářejí pracovní místa.

Zní to jako příběh z pohádky. Jaká jsou ale rizika jak pro danou firmu, tak pro investory, kteří chtějí její akcie koupit?

Rizika jsou velká, snažíme se je eliminovat hned v samotném vstupu. Proto také na burzu uvedeme každého padesátého zájemce, který k nám do kanceláře přijde. Ne každý má dobrý byznysplán, to je první limitní bod. Druhým je proces právních a účetních kroků, půl roku trvá, než se dá dojít k IPO, ne každý dorazí až do konce. Každopádně pokud si investoři firemní akcie koupí, je to jako ruská ruleta. Může to vyjít, ale také nemusí. Vždy může firma, uvedená na burzu, trefit ve svém oboru slepou vývojovou větev a neúspěch je na světě. O to důležitější je zmíněný proces pečlivého prověřování.

Publikováno v časopise Lobby, 5-6/2011