Petr Zahradník: Trampoty kolem evropských fondů a strašení Maďarska
Evropská komise vyjadřuje znepokojení nad tím, jak naše země (ne)využívá evropských fondů, a ptá se, jestli zvládne zbytek tohoto programového období. A to především z pohledu tempa čerpání, průhlednosti i přehlednosti a v některých případech z hlediska nadměrné personální fluktuace osob, zodpovědných za chod a fungování programů.
To je situace více než nemilá, zasluhující spíše razantnější opatření blízké „nucené správě“. Zejména ve vztahu k těm řídícím orgánům, jejichž programy vykazují největší četnost nedostatků.
Agonie a (ne)řešení většiny oprávněných výtek totiž problém toliko násobí. A násobení problému nám jako státu může velmi ztížit výchozí pozici při vyjednávání o podmínkách příštího programovacího období. To se právě v této době začíná formovat a nabývat velmi konkrétních kontur, zajímajících budoucí potenciální žadatele. A mít hned na počátku vyjednávání, předpokládaného na příští rok, vmeten punc potížisty, jenž nebyl schopen velkorysý dar německého, nizozemského či švédského daňového poplatníka efektivně využít, není právě šťastné. Ještě nad ním totiž „ohrnoval nos“ či si sám dobrovolně zkomplikoval cestu k tomu, aby mu přinesl předpokládaný efekt, anebo jej dokonce zneužil morálně či právně neslučitelnými způsoby.
I proto na nás hledí Evropská komise poněkud přísněji než na země, které s využíváním společných evropských peněz nemají fatální problémy a nedostávají se na černou reputační listinu. Tato přísnost se může projevovat také v tom, že si vůči našim subjektům, někdy i nad obvyklou míru, dovolí více. A může uplatnit razantně-restriktivní postoj, čímž způsobí dodatečnou překážku i pro bezproblémově a pozitivně nastavené procesy.
O postoji komise koneckonců svědčí událost, kterou chápu v tomto kontextu ještě závažněji: tou je výhružný postoj vůči Maďarsku. Nabyl konkrétní podoby zmrazením přibližně 495 milionů eur z fondu soudržnosti s odůvodněním, že Maďarsko dlouhodobě nedělá dost pro snížení nadměrného rozpočtového deficitu pod hranici tří procent HDP. Tento krok lze označit za bezprecedentní. Ne že by Maďarsko bylo vzorným žákem, ale ve stejné či horší situaci se nachází dobře desítka dalších zemí EU, jichž se zatím varování komise netýká.
Osobně se domnívám, že takové zdůvodnění je pouhá záminka a skutečnou příčinou je strašení Maďarska ze strany výkonné instituce Evropské unie za to, že zlobí a trošku se „utrhává ze řetězu“. Oč jde konkrétně? O kroky započaté zhruba před dvěma lety - zdanění zahraničních korporací, znárodnění soukromého penzijního systému, sjednocení sazby DPH na „evropsky“ nepřijatelně vysoké hladině, ale i opatření v oblasti politiky a médií. A to se komisi nelíbí.
Pozastavení, respektive ztráta těchto prostředků v maďarské situaci špatného ekonomického výkonu a napětí v národních veřejných financích by mělo významný dopad, byť v relaci k ročnímu HDP je to částka nepodstatná. Je to však jediný představitelný nástroj fiskální expanze, o nějž by země přišla, navíc na základě velmi nestandardního postupu. Ten tak podle mého názoru sleduje jiný než oficiálně deklarovaný cíl.
Publikováno v HN, 26.3.2012
