Petr Zahradník: Nepodceňujme investice, které mohou rozhýbat ekonomiku

Při pohledu na aktuální a očekávanou výkonnost ekonomiky v Evropě dochází ke zřetelnému rozdělení jednotlivých zemí do skupin podle toho, jak jsou schopny zvládat proces ekonomického oživování. A tato ambice nemá nic společného s vyčkáváním na příznivější fázi hospodářského cyklu, ale se strukturálními opatřeními podstatně zásadnějšího rozsahu.

Peloton evropských zemí se začíná drolit na ty, které jsou schopny i v nynější nelehké době investovat do rozvojových projektů, jež přinesou budoucí prosperitu. Dále na ty, co úporně spoří, a dovolit si to zkrátka nemohou. Poslední skupinou jsou potom státy, které investice do budoucna jednoduše podcenily či je nepovažují za klíčové.

Česká republika pochopitelně nemůže nebrat vážně riziko fiskální nerovnováhy. Na druhé straně se rozhodně nenachází ve skupině zemí s nejkritičtějšími rozpočtovými problémy. Je tomu spíše právě naopak.

I proto se domnívám, že by její struktura hospodářského růstu měla vypadat jinak. Česko by nemělo tak dominantně (v relativním rozložení jednotlivých složek poptávky) spoléhat na exportní výkonnost, která by mohla být ve větší míře vyvážena přírůstkem investic. Bez nich, jejich odpovídající přípravy s velkým časovým předstihem a cíleným vytvářením příznivých podnikatelských podmínek nelze předpokládat, že se dlouhodobě udržíme v dynamické skupině evropských zemí, které budoucí prosperitu nepodcenily.

Tyto investice je samozřejmě žádoucí pořizovat s potřebným respektem k základní fiskální rovnováze. Zejména regionální subjekty znají nejlépe rozvojové potřeby ve svých lokalitách. Pokud jsou investice částečně podporovány veřejnými zdroji, bylo by nanejvýš žádoucí vypořádat se s častými projevy odporu, jež jsou odrazem parciálních zájmů. Ty nejčastěji nabývají podoby rádoby ekologických, institucionálních, konkurenčních či občanských překážek.

Takové překážky jsou potom brzdou zmíněné regionální ekonomické prosperity. Domnívám se, že právě teď jsou zdroje vložené do páteřní infrastruktury správným krokem.

Kam investovat konkrétně? Především do vhodně koncentrovaných kapacit v rámci strategických průmyslových zón. A to zejména do těch logisticky propojených, schopných aplikovat poznatky výzkumu a vývoje a rozvoje odvětví s vyšší přidanou hodnotou. Dobrým příkladem je například SPZ Holešov. Dále pak do moderních energetických kapacit respektujících ekologickou vstřícnost a zdrojovou šetrnost. K tomu všemu lze využít tržně konformních stimulů, jako jsou nově přizpůsobené investiční pobídky a aktivní přístup speciálních investičních agentur.

Tyto kroky představují velmi silný impulz, jenž by měl být bez odkladů naplňován a urychleně realizován tak, aby se brzy promítl nejen do odpovídajících čísel. Ale především do reality, jež bude odpovídat požadavkům druhé dekády 21. století.

Publikováno v HN, 22.6.2012