Pět idejí Pavla Kohouta pro politiku

 Moc do rukou prezidenta

Česká politika je promořena konflikty mezi koaličními partnery, premiérem a prezidentem. V americkém systému je vládní moc vtělena do osoby prezidenta.

Spojené státy zažily i občanskou válku, ale ani jednu vládní krizi. Je jasné, který systém je stabilnější. Moc prezidenta ovšem musí být vyvážena.

Změna volebního systému

Poslanecká sněmovna je mocenským hegemonem nynější politiky. Volí se do ní systémem uzavřených kandidátek, což je nejhorší známý systém z hlediska korupce a politické nestability. Je typický pro jihoevropské státy.

Používá se též v Argentině, Rusku, Turecku a na Ukrajině. Politická kultura pak vypadá adekvátně. Systém umožňuje obchodování s funkcemi při sestavování kandidátek i po volbách. Jde o legalizaci politické korupce.

Jednokolová většinová volba jako v USA nebo v Británii by vyřešila problém. Je samozřejmě nutné vyvážit moc poslanců zrovnoprávněním senátu.

Odstranění konfliktu zájmů

Výkonná moc má být, pokud možno, izolována od moci zákonodárné. Pokud je člen vlády současně poslancem nebo senátorem, je to konflikt zájmů a systémová chyba. Vláda, respektive prezident, má v první řadě řídit zemi podle platných zákonů. Tvorba zákonů je především věcí zákonodárců. Výjimkou je zákon o státním rozpočtu, který připraví Úřad pro státní rozpočet.

Zrušení ministerstva financí

Dnešní kumulace moci znamená, že ministr financí je neformálním šéfem vlády. Co kdyby některá osoba v této funkci zneužila moci jí svěřené? Co kdyby některý ministr financí neprůhledně manipuloval s miliardami, využíval finanční policii proti politickým protivníkům nebo populisticky vydával státní dluhopisy s násobnými úrokovými sazbami oproti normální úrovni? Mnohem lepším řešením bude rozdělení tohoto státu ve státě na několik nezávislých úřadů pod přísnou kontrolou NKÚ a veřejnosti. Pouze tajemník Úřadu pro státní rozpočet by byl členem vlády a byl by podřízen prezidentovi. Nebyl by však ničím více než pouhým úředníkem.

Respektování příjmů

Evropa se dostala do dluhů především kvůli mandatorním výdajům. Tedy principu, který dává prioritu výdajům před možnými příjmy. Zákon definuje povinné platby. Stát pak musí plnit, ber kde ber. Výsledkem je nárůst zadlužení, nárůst daňových sazeb a následné ochromení ekonomiky. Správné by bylo vycházet z příjmů a teprve pak uvažovat o jejich dělení. Evropa by měla napodobit švýcarský ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

Publikováno v týdeníku Ekonom, 20.12.2012