Pavel Kohout: Vládní program očima cynika

Občan této země musí být po dvaceti letech sociálních experimentů buď nenapravitelným cynikem, anebo nevyléčitelným idealistou. Autor tohoto komentáře se přiznává, že osciluje mezi oběma zmíněnými stavy mysli. Po přečtení návrhu koaličního vládního programu se však jeho optimistická část osobnosti zděsila a uvažuje o radikální změně adresy. Napsat komentář pak nutně zbylo na cynika. Zde je jeho úhel pohledu.

Věta z vládního programu: „Rekonstrukce státu na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství a pro udržení sociální soudržnosti a sociálního smíru.“

Komentář cynika: Použít třikrát slovo „sociální“ v jedné větě zajisté vyžaduje vytříbený intelekt a literární styl. Kromě toho, existuje ještě větší koncentrace prázdných klišé na tak malémmístě?

Program: „Rozvoj podmínek pro svobodné podnikání, vymahatelnost práva, nastartování hospodářského růstu, zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky země, tvorbu pracovních míst, účinnou pomoc lidem žijícím v hmotné nouzi a rovnoměrný rozvoj krajů a obcí. Efektivní využívání evropských fondů pro realizaci těchto cílů.“ Cynik: Ale ano, existuje!

„Racionalizace hospodaření státu pomocí auditů, transparentních nákupů, efektivními úpravami ve výběru daní a odstraněním všech forem plýtvání veřejnými prostředky.“

Konečně něco, co na první pohled vypadá jako rozumná myšlenka. Pořádná série forenzních nezávislých auditů by ve veřejných financích mohla vskutku fungovat jako litr čistícího prostředku Savo nalitý do zanesené záchodové mísy. Abychom nejásali předčasně: program se o auditech zmiňuje méně konkrétně než o zateplování budov nebo o štítkování elektrických spotřebičů.

Pokud to nová vláda bude myslet vážně, musí to dokázat činy. Jedním z takových činů by mohla být změna organizační struktury Ředitelství silnic a dálnic podle schématu, který navrhla zpráva protikorupční komise NERV již v červnu 2011. Toto schéma by odstranilo konflikty zájmů mezi zadavatelem a zhotoviteli. Umožnilo by účinnou kontrolu kvality provedených stavebních prací. A úplně skvělé by bylo, kdyby novou ředitelkou ŘSD byla jmenována autorka zmíněné kapitoly, Ing. Miloslava Pošvářová.

„Nesmlouvavý boj proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminality, lichvě, neférovým exekucím a podvodným insolvencím.“ Kdo by nebyl proti korupci a závažné hospodářské kriminalitě? Je tu ovšem háček. Proti korupci a hospodářské kriminalitě se nebojuje. Lze ji účinně potlačit jedině prevencí. Tedy menším objemem a počtem veřejných zakázek. Zakázky, které nelze zrušit, musí být spojeny s konkrétní politickou odpovědností konkrétních osob. Ale k tomu by bylo nutné změnit politický systém, neboť ten dosavadní vede ke kolektivní nezodpovědnosti.

Za pozornost stojí zmínka o lichvě a exekucích. Vypadá to, že politikové si našli nového obětního beránka. Brojit proti lichvářům a exekutorům je módní a politicky korektní, zatímco svádět vinu na Židy a zednáře je přinejmenším trapné, hloupé a zastaralé. Tím není řečeno, že například exekutoři jsou zcela bezproblémoví, ale srovnávat jejich význam s korupcí je přece jen nemístné.

„Všestranná podpora vzdělání, vědy, kultury a sportu.“
Slova „podpora“ nebo „podpořit“ se v různých pádech skloňují v textu smlouvy celkem 114krát. Není to jen koruna, co devalvuje. Slova také.

Naopak slovy „úspora“ nebo „ušetřit“ se ve všech pádech a časech naopak velmi šetří: vyskytují se všeho všudy 11krát. Co to zřejmě vypovídá o budoucí rozpočtové politice vlády? „Rozvoj demokratického právního státu a samosprávných prvků s cílem posílit účast občanů na rozhodování.“

Posílit účast občana na rozhodování? To by znamenalo přímou volbu starostů a hejtmanů. Zavedení místních a regionálních referend. Možnost, aby jednotlivé kraje mohlymít odlišné sazby daní z příjmů. Znamená to, že budoucí vládní koalice skutečně hodlá vrátit část moci občanům?

Ale kdepak, nic takového se nechystá. Koaliční prohlášení sice obsahuje například zásadu, že mezi příjmy z turistiky a výdaji na záchranu a údržbu památkového fondu má být přímá vazba, ale o přímém vlivu občanů na rozhodování o jejich vlastních daní není ani zmínka.

Nenechavá ruka státu

Na celkem 45 stranách návrhu koaličního vládního programu lze nalézt leccos. Věta „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výši zdanění v roce 2014“ obsahuje současně příslib i hrozbu. Příslib, že aspoň v dalším roce si užijeme malou přestávku v daňových revolucích. (Nucenou přestávku, neboť daňové změny by se stejně nestihly.) A hrozbu, že rokem 2015 začne další kolo oblíbeného sportu českých politiků: hra „hádej, jaké budou daně příští rok“.

„Podpoříme inovační podnikání na principech venture kapitálu, vytvoříme mechanismy pro návrat vložených investic u úspěšných projektů, stejně jako nástroje pro rychlé zastavení neúspěšných projektů v pilotní fázi.“

Dobrý nápad. Malá připomínka: kapitál nelze tvořit bez kapitalistů. Návrhy, co dělat s českým kapitálovým trhem, existují. Na prameni ovšem doposud sedí některé úřednické žáby. Kromě toho, občané, mají-li investovat, nemohou odevzdat polovinu celkových mezd na daních.

„Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. Pro financování této změny zavedeme sektorovou daň pro finanční instituce od roku 2015 s cílem dosáhnout rozpočtového výnosu ve výši minimálně4mld. Kč. ...) Koalice zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedenímdruhé sazby daně z příjmů fyzických osob.“

Nenechavá ruka státu nenechá nikoho na pochybách, že peníze, které si člověk vydělá, mu nepatří. Stát mu pouze velkomyslně nechává malé kapesné. Kdo si dnes vydělá měsíčně sto tisíc hrubého, stojí zaměstnavatele ve skutečnosti 134 tisíc. Domů si odnese ovšem jen 70 970 korun. Skutečná celková míra zdanění činí 47 procent. Je to snad málo? Pokud ano, vzhůru ke světlým zítřkům.

Publikováno v LN, 14.12.2013