Pavel Kohout: Řecko v eurozóně spíše zůstane, bude jako Sicílie

Řecko spíše zůstane v eurozóně. Vyloučení není zatím po právní stránce možné. Dobrovolně vystoupit Řekové také nechtějí. Bojí se, že by přišli o hodnotu úspor a že by jejich příjmy po opuštění eura výrazně poklesly. Bojí se oprávněně, protože radikální devalvace by byla podobně nezbytná jako zavedení slabého kurzu československé, později české koruny po roce 1990.

Podstatné oslabení měny je ovšem nutnou podmínkou oživení vývozu. Proč má Řecko slabý export? Jedním ze dvou hlavních důvodů je extrémně silné euro, jehož kurz je determinován exportní silou Německa a Nizozemska. Druhým důvodem je obrovská korupce a byrokracie, což jsou faktory, kde členství nebo nečlenství v eurozóně neuškodí ani nepomůže.

Zůstane-li Řecko v eurozóně, patrně je čeká stejný osud jako Sicílii, jinou kdysi bohatou zemi, jejíž ekonomika je nyní permanentně závislá na dotacích a odkud mladší lidé odcházejí za prací do Německa nebo do Anglie. Zajímavé je, že hlavní exportní položkou Sicílie i Řecka je cement. Zemědělství je zničeno kvótami Evropské unie. Sicílie, dříve úrodná a krásná země, trpí suchem a erozí. V poslední době se novým „průmyslovým odvětvím“ stalo zneužívání dotací na solární větrné elektrárny místní mafií a praní špinavých peněz touto cestou.

Sicílie stojí vůbec za zmínku v souvislosti s Řeckem již jen jako reálný experiment s účinností dotací. Ekonomové Rodolfo Helg, Giovanni Peri a Gianfranco Viesti srovnávali vývoj na Sicílii s regionem Abruzzo, který byl po válce srovnatelně chudý. Nyní je však Sicílie asi o čtvrtinu pod úrovní Abruzza. Proč? V 60. a 70. letech do sicilské ekonomiky plynul mohutný tok financí z Říma. Vládní peníze dokázaly zvýšit mzdy, zejména ve veřejném sektoru. Soukromý sektor trpěl jednak nárůstem mezd nepřiměřeným růstu produktivity, jednak všeobecně nevlídnými podmínkami pro podnikání.

evadesátá léta přinesla úsporná opatření, která omezila veřejný sektor, ale soukromému úspory samy pomoci nedokázaly. Strach z mafie (byť možná přehnaný) odrazuje drobné investory z řad Britů a Němců, kteří velmi rádi kupují nemovitosti ve Španělsku, Francii či jiných částech Itálie. Sicílie je plná levných domů na prodej, ale zájem není velký. Trvá emigrace mladších a vzdělanějších lidí: potkáte například padesátiletého rolníka, který všechny své čtyři děti poslal do Anglie. Práce není a zejména mladé ženy mají stěží jinou kariérní volbu než péči o domácnost.

Podobná budoucnost pravděpodobně čeká i Řecko. Ano, euronadšenci mohou tvrdit, že je třeba obětí a že úpadek jedné země nic neznamená, děje-li tak se v zájmu vyššího, vznešenějšího cíle. Jenže nezůstane u Řecka. Na řadě je celý Pyrenejský poloostrov. A to ještě není vše, neboť obchodní bilance Francie se rovněž parabolicky propadá.

Sicilský příklad poskytuje jednu podstatnou a užitečnou informaci: pokud nějaká ekonomika nemůže mít vlastní měnu z politických důvodů, je vhodné nezhoršovat její situaci dalším pumpováním měnové zásoby a tudíž inflace prostřednictvím dotací a transferů. Tedy žádné „nové Marshallovy plány“ a podobné hlouposti.

Publikováno v HN, 28.5.2012