Pavel Kohout: Penzijní fondy v roce nula

Vládní program předpokládá sloučení druhého penzijního pilíře se třetím. Tedy jeho faktické zrušení. Není to stále úplná tragédie: nedošlo k nejhoršímu, lidem se nebudou konfiskovat peníze jako v Maďarsku nebo v Polsku. Pouze z dobrovolně povinné části penzijního systému se stane část čistě dobrovolná. Mohlo to dopadnout hůře.

Český penzijní systém má jednu světovou zvláštnost. Míra závislosti důchodců na státu je téměř stoprocentní. Objem soukromých penzijních úspor v přepočtu k velikosti ekonomiky činí pouhých 7,1 procenta podle údajů OECD. Dánové mají penzijní úspory v hodnotě 50 procent HDP, Američané 75 procent, Finové 79 procent, a Nizozemci dokonce 160 procent HDP.

Lze argumentovat, že Němci nebo Francouzi mají menší relativní objem majetku v penzijních fondech než Češi, ale v těchto zemích lidé mají daleko větší majetek v cenných papírech a v životních pojistkách.

Ve finančních úsporách na osobu jsou příslušníci těchto národů o desítkový řád bohatší než Češi. Je smutným faktem, že Češi nemají dostatečné finanční rezervy na stáří.

Nepochopení vlád

Příčinou patrně není tradiční česká rozhazovačnost a lehkomyslnost - tyto charakteristiky spíše nacházíme u jiných národů. Hlavní příčinou je fakt, že zatím žádná z českých vlád dostatečně nechápala podstatu investování a fondů.

Pomiňme kuponovou privatizaci, která byla zpackána naprosto zbytečně, a to jen proto, že nikoho z tehdejší vlády nenapadlo otevřít některou z mnoha učebnic o investicích a portfolio managementu. Nepodařený však byl i zákon o penzijním připojištění z roku 1994. Zákonodárci trochu znali životní pojištění, takže zákon o „připojištění“ střihli podle tohoto vzoru. Nebrali ovšem v úvahu, že investiční a pojistné služby zaměřené na penzijní zabezpečení mají naprosto odlišný charakter, strukturu a způsob správy.

Konkrétně: u investic na dlouhou dobu (desítky let) je logické preferovat výnosnější nástroje i za cenu vyššího rizika. Kdo posílá každý měsíc část mzdy do akciového fondu, nemusí se vůbec starat o dramatické epizody jako například pád Lehman Brothers nebo řecká finanční krize. Akciové indexy spadly o polovinu? Nevadí, do důchodu daleko a za pár let akcie znovu vzrostou. Tak se i stalo: krize je v mnoha zemích minulostí, akcie mnohde vydělaly více než sto procent od jara roku 2009.

Investice do nevýnosu

Fondy českého penzijního připojištění jsou však konstruovány tak, že z podstaty věci smějí investovat jen konzervativně. Portfolia těchto fondů jsou z neuvěřitelných 94 procent investována do málo výnosných dluhopisů a do ještě méně výnosných nástrojů peněžního trhu. Tyto penzijní fondy jsou krajně nevhodné k plnění svého hlavního účelu.

Ani penzijní reforma schválená Nečasovou vládou nebyla provedena skvěle. Její autoři (či spíše autor) sice nějakou tu učebnici financí přečetli, ale ani oni nemysleli na všechno. Zejména nemysleli na riziko, že vstup do penzijních fondů druhého pilíře se stane svého druhu všelidovým hlasováním o oblíbenosti Petra Nečase a Miroslava Kalouska.

Abychom však nekončili úplně negativně: jednou ze skutečných zásluh minulé vlády je zásadní novela zákona o fondech třetího pilíře. Nově koncipované fondy budou mnohem více připomínat dnes již tradiční a osvědčené podílové fondy. (Pro pamětníky kuponové privatizace: nenechte se mýlit slovem „fond“. Jde o jiný nástroj s nesrovnatelně vyšší bezpečností.)

Vůbec poprvé v historii tedy česká veřejnost bude mít k dispozici penzijní fondy, které si skutečně zaslouží toto označení. Tím se zajisté neřeší nepříznivý demografický vývoj ani téměř naprostá závislost nynějších důchodců na státu. Přesto jde alespoň o malou změnu k lepšímu.

Publikováno v HN, 16.12.2013