Pavel Kohout: Lady měla pravdu

Margaret Thatcherová zavedla coby premiérka tvrdá a rázná hospodářská opatření, mimo jiné krácení veřejných výdajů, rušení úřadů a poradních sborů, snížení daní z příjmu a zdvojnásobení daně z obratu. To vše restartovalo britskou ekonomiku.

Máme-li zhodnotit význam Margaret Thatcherové, je třeba vzít v úvahu, čím byla Británie před její érou. Byla zemí, jejíž občané museli žádat o devizové přísliby, když cestovali do zahraničí. Britská libra totiž nebyla volně směnitelnou měnou, podobně jako koruna v socialistickém Československu. V tehdejší ČSSR jsme ovšem neměli průměrně třináctiprocentní inflaci během celých 70. let, jakou měla Británie.

Británie byla zemí, kde většina klíčového průmyslu byla ve státních rukou. Jeho produktivita a kvalita vypadaly podle toho. Kdysi slavné značky jako Leyland, Jaguar nebo Vauxhall šly ke dnu. A také měly podobný osud jako Škoda Mladá Boleslav nebo Tatra Kopřivnice: Vauxhall dnes patří Němcům (Opel), Jaguar Indům (Tata), Leyland byl částečně rozprodán, částečně zanikl. Tak daleko došlo veřejné vlastnictví výrobních prostředků.

Dva Klementi znárodňují

Znárodňování průmyslu bylo jedním z nosných bodů britské labouristické vlády Clementa Attleeho, který byl v tomto směru jen o něco méně radikální než Klement Gottwald. Během let 1945-51 bylo znárodněno dvacet procent britské ekonomiky včetně Bank of England, British Railways, uhelných dolů, energetiky, síťových odvětví, těžkého průmyslu a tak dále. Daně zůstaly na válečné úrovni, přídělový systém byl zrušen až v roce 1954: o rok později než v Československu.

Žádný z Attleeho nástupců - až do nástupu Margaret Thatcherové v roce 1979 - nebyl schopen stav britské ekonomiky zásadně změnit. Strana práce měla ve svých stanovách závazek postupně dosáhnout úplného znárodnění ve všech odvětvích průmyslu a služeb. Konzervativní strana si netroufala příliš oponovat, neboť převládal názor, že lid to tak chce!

Ano, docházelo k demokratickému střídání pravice a levice v parlamentu. Pravice několikrát snížila daně, například mezní daň z osobních příjmů na úroveň 87 procent. Pak se k moci vrátila levice a maximální daňovou sazbu vrátila na válečnou úroveň 98 procent. Takový byl rozdíl mezi britskou levicí a „pravicí“. Británie měla vyšší daňovou zátěž než jakákoli západní země.

Nejnižší státní dluh od roku 1708

Nutno podotknout, že existoval i objektivní důvod pro vysoké daně: Británie zdědila po válce dluh ve výši 216 procent hrubého domácího produktu, který Clement Attlee rychle navýšil na 238 procent HDP. Na rozdíl od Německa Británii nikdo dluh po válce neprominul. Muselo se tedy splácet a nikdo se neodvažoval vrátit daně na mírovou úroveň.

Není divu, že ekonomika pod tíží dluhu, vysokých daní, inflace, nekonvertibilní měny a státního vlastnictví nemohla prosperovat. K tomu je třeba přičíst vliv častých stávek a irského terorismu.
V této situaci vstupuje na scénu Margaret Thatcherová - a začínají se dít věci. Daně upraví na mírovou úroveň (což zahrnuje i kontroverzní zvýšení základní sazby DPH na 15 procent). Seseká výdaje. Zkrotí inflaci a z britské libry opět udělá konvertibilní měnu. Privatizuje nebo zavírá ztrátové státní podniky. Ke stávkujícím odborářům, k irským teroristům a k argentinské vládě, která obsadila Falklandy, se postaví nekompromisně. Obdobně se staví k Bruselu: „Chci své peníze zpět.“ Tato politika ušetřila Británii obrovské sumy ročně.

V roce 1979 Británie utratila 45 procent HDP a na daních vybrala 33 procent. V roce 1990 stát utratil 39 procent a vybral téměř 35 procent HDP. Margaret Thatcherová nedodržovala vyrovnané rozpočty, ale díky hospodářskému růstu míra zadlužení poklesla ze 43,61 procenta HDP v roce 1979 na 25,27 procenta v roce 1991. Toto byla nejnižší úroveň státního dluhu Velké Británie od roku 1708!

Hospodářská politika Thatcherové dnes již nikoho nešokuje. Stal se z ní nový normál.

Také Labour Party již netouží po znárodnění: odstavec IV, který požadoval „společenské vlastnictví výrobních prostředků“, byl vypuštěn ze stanov v roce 1995. Blairův poradce Peter Mandelson prohlásil, že „dnes jsme všichni thatcherovci“. Existuje vyšší uznání než od politického oponenta?

Vliv Thatcherové pokračoval i po jejím odchodu z funkce předsedkyně vlády v listopadu 1990. Vedl k tomu, že Británie definitivně odmítla euro po menší měnové krizi v roce 1992. Kdo ví, jak by si Británie vedla, kdyby měla euro. Vodítkem může být sousední Irsko.

Tato země byla extrémně těžce postižena finanční krizí v roce 2008. Kdyby nebylo nouzového úvěru, irské hospodářství by bylo totálně smeteno. Při velikosti Británie by však nebyl zřejmě nikdo, kdo by jí mohl pomoci v podobném případě. Margaret Thatcherová tak pravděpodobně ochránila svoji zemi před kyperským scénářem ve velkém měřítku.

Publikováno v MF Dnes, 10.4.2013