Pavel Kohout: Kořeny německé prosperity jsou hluboké

V první řadě, neexistuje žádná krize eura. Euro je jen měna. Pouhý nástroj. Euro nemůže „zkrachovat“ ani se nemůže samovolně rozpadnout. Mohlo by teoreticky být zrušeno, což se stalo všem nadnárodním měnovým standardům, které vznikly v průběhu 19. století. Prozatím to však nikdo nechce udělat.

Čemu se myl něříká„krize eura“, je ve skutečnosti celý komplex krizí některých jeho členských států: (1) komplex bankovních krizí, které jsou důsledkem nevhodnosti centralizované měnové politiky; (2) série krizí obchodních bilancí, které plynou z nemožnosti devalvovat měnu; (3) několika krizí veřejných financí.

Tato série krizí je ještě doprovázena hospodářskou stagnací nebo recesí v některých zemích. Recesi nelze zaměňovat za krizi, jak to poněkud bohémsky činí mnozí politici, komentátoři a bohužel i ekonomové.

Další chybou von Weizsäckerovy úvahy je automatický předpoklad, že měnový kurz zrcadlí hospodářský vývoj dané ekonomiky. Toto je velmi rozšířená laická chyba – představa,že kurz měny představuje cosi jako„kurz akcie“určité ekonomiky a že růst HDP automaticky znamená posilování měny. Může tomu tak být, ale nemusí. Měnové kurzy jsou primárnědány obchodní bilancí, inflací a kapitálovými toky, které souvisejí s relativními úrokovými sazbami.

Von Weizsäcker si také nevšiml, že akutní fáze většiny krizí členských států eurozóny již skončila. Japonský scénář stagnace a deflace je již nějakou dobu realitou ve Španělsku, Portugalsku nebo třeba v Řecku. Itálie od zavedení eura nic než stagnaci ani nepoznala.

Relativní německá prosperita zde není díky relativně slabému euru. Existuje díky ohromující síle německého průmyslu. Kořeny tohoto super velmocenského statusu Německa v oblasti téměř všech odvětví průmyslu jsou velmi hluboké a sahají až k Bedřichu Velikému. Německo bylo exportní super velmocí již před eurem a bylo by i bez něho.

Přesun produktivních kapacit mimo Evropu už probíhá nějakou dobu. Není divu, když většina členských států euro zóny má příliš vysoké náklady a nemůže devalvovat. Navíc, kdo by budoval jakoukoli novou výrobu například ve Francii,kde každý podnik s více než padesáti zaměstnanci musí povinně založit dělnickou radu?

Euro nikdy nebylo v existenční krizi, a to ani na okamžik. Vyloučit z eurozóny nikoho nelze a žádná členská země zatím nechtěla vystoupit z obav před možnými důsledky. Euro je ve skutečnosti mnohem stabilnější, než tvrdí skeptikové i optimisté.

Finanční trhy touží především po troše klidu a na nikoho neútočí. Pokud jde o výprodeje rizikových dluhopisů v posledních letech, šlo o útěk. Nikoli o útok.

Carl Christian von Weizsäcker dokázal na malém prostoru shromáždit velký počet omylů. Je pozoruhodným rysem německé politiky, že její vůdčí představitelé v kritických momentech dělávají nevysvětlitelně triviální chyby v oblasti financí. Kvůli chybné finanční strategii Němci prohráli první světovou válku, následně vyvolali hyperinflaci,pak zcela zbytečně hospodářskou krizi v roce 1931, která měla fatální následky...

Nynější německá politika je jen pokračováním této nešťastné tradice.

Publikováno v HN, 20.5.2013