Pavel Kohout: Dotace – čertovy peníze, které se promění v listí
Člen NERV Pavel Kohout reaguje v Macháčkově výměně na otázku: Jsou evropské dotace přínosem?
Ve skutečnosti by ideálním řešením bylo úplně se odhlásit z programu evropských dotací.
Nejprve anketní otázka: co mají společného Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko? Ano, jistě, nelichotivou zkratku „PIGS“. Ale to až v druhé řadě. V první řadě, ještě nedávno, před finanční krizí, byly tyto země označovány jako „konvergenční ekonomiky“ nebo „kohezní ekonomiky“. Bývaly chváleny Evropskou komisí jako důkaz, že moudré vedení EU dělá dobře svoji práci a vede relativně zaostalé ekonomiky k růstu a stabilitě. Pak se ukázalo, že tato hesla byla jen humbuk a lež, neboť ekonomiky, které čerpaly nejvíce dotací, byly krizí postiženy nejhůře. Proč? Částečně za to mohly bubliny bankovních úvěrů, zejména v Irsku a ve Španělsku po zavedení eura. Částečně plýtvání veřejnými financemi. Ale kromě těchto známých faktorů to byly dotace, které z velké části mohly za pád „konvergenčních“ zemí.
Jaký je mechanismus nepříznivého působení dotací? Silný a dlouhodobě působící finanční tok ze zahraničí má nejméně tři hlavní škodlivé efekty. V první řadě, vláda si zvykne plýtvat. Za druhé, vláda musí kofinancovat dotované projekty, což vytváří další mandatorní výdaje státního rozpočtu. V případě recese pak stát cítí nutnost zvyšovat daně, což je procyklická politika – dotace, jsou-li masivní, mohou tedy podstatně zhoršovat průběh recese. Za třetí, mohutný příliv dotací působí růst objemu peněz v ekonomice, což má za následek inflaci a následný pokles konkurenceschopnosti. Lze číselně doložit, jak rostl objem peněz v ekonomikách Řecka a Portugalska,úměrně tomu i výrobní náklady – a jak se postupně propadala jejich konkurenceschopnost. Samozřejmě, další problém je smutný fakt, že většina dotací se proplýtvá na nesmysly nebo se přímo rozkrade. Ale toto je až sekundární problém: dotace neprospěly ani Irsku, které má nízkou míru korupce.
Dotace poškozují ekonomiky, které je přijímají, protože obvykle nejsou schopny je efektivně vstřebat bez vedlejších efektů. Poškozují také bohatší ekonomiky, které dotace platí, tedy Německo, Nizozemí, atd. Nicméně ukazuje se, že méně škodlivé je být čistým plátcem než dotace přijímat. Dotaceneprospělynikdynikomu. Švýcarsko ani Švédsko během 19. století nezbohatly díky dotacím, žádné nedostávaly. Ani USA ani Japonsko nedostávaly žádné dotace v době, kdy jejich ekonomiky rostly nejrobustněji.
Dotace jsou „sladký jed“ pro ekonomiku: nepoučená veřejnost se domnívá, že přijímat dotace znamená bezpracně bohatnout. Omyl. Bez práce nejsou koláče a dotace jsou čertovy peníze, které se přes noc promění v listí. Všichni ti odborníci na evropské fondy by udělali lépe, kdyby začali dělat něco produktivního.
Ve skutečnosti by ideálním řešením bylo úplně se odhlásit z programu evropských dotací. Nic do Bruselu neplatit, nic nepřijímat. Žít za své, mít vyrovnané rozpočty, neponižovat se před nikým a nevyvyšovat se nad nikoho. Evropská unie by neměla být dojnou krávou, ale prostorem pro svobodný život a svobodný obchod – prostorem pro volnou soutěž jednotlivců, firem i členských států. Jistě, jsou to výstřední a nepopulární myšlenky ve světě, který se točí kolem přerozdělování cizích peněz. Ale jednou možná přijde jejich čas.
Publikováno v HN, 4.6.2012
