Pavel Kohout: ČNB používá chybný model

Česká národní banka uskutečnila chybné rozhodnutí. Rozhodnutí, které nelze zdůvodnit teoreticky ani empiricky. Rozhodnutí, které je podloženo chybnou ekonomickou logikou.

Ekonomika se nachází v situaci, kdy podle slov analytiků ČNB “ekonomika je silně podchlazená, její mírné oživení, k němuž začalo naštěstí docházet, na tom v nejbližší době nic zásadního nezmění. Růst mezd u soukromých firem je nejnižší v historii. Ceny nemovitostí klesaly řadu let a mimo Prahu klesají i nadále. Jinými slovy, jsme v situaci nedostatečné poptávky...“ a tak dále.

A co na toto vše udělá ČNB? Ekonomice, která je napůl ochromena doposud trvající nejistotou ohledně daní a politiky, uštědří ještě další šok. Ekonomika si zvykla na rovnovážný kurs na hladině mezi 25-26 CZK/EUR. A ejhle, najednou je to jinak. Růst mezd, který je nízký, bude nyní v reálném vyjádření ještě nižší. Nedostatečná poptávka bude ještě nedostatečnější. Vyšší inflace se projeví jako dodatečná spotřební daň svého druhu.

Ceny nemovitostí stále ještě v řadě lokalit klesají, což je správné, neboť po obrovské úvěrové inflaci z let 2002-2008, která vyhnala ceny do stratosféry, se ceny nemovitostí postupně dostávají na rovnovážnou úroveň. Bydlení je dostupnější, o čemž svědčí i mírné, ale nepochybné oživení na trhu hypoték. Klesající ceny tedy nezpůsobují na trhu nemovitostí krach, ale návrat k tržní rovnováze.

V situaci, kdy měnové agregáty vykazují růst, objemy úvěrů z větší části rovněž, tempo růstu stavu hypoték se dokonce zrychluje, zahraniční obchod je v rostoucím přebytku, průmyslová výroba roste a sousední Německo vykazuje jednu příznivou makroekonomickou zprávu za druhou, se ČNB najednou zalekne, že hrozí deflace. A to jen proto, že klesá index spotřebitelských cen - který klesá především díky klesajícím cenám energií.

Existuje jen jediné, a to poněkud truchlivé vysvětlení: bankovní rada udělala školáckou chybu a zaměnila monetární deflaci (která je vskutku nebezpečná) za deflaci spotřebitelských cen, která nemusí vadit vůbec.

Monetární deflace je pokles měnových agregátů (M1, M2, M3, MZM, případně též objemu úvěrů), které udávají objem různě definovaných peněz v ekonomice. Lze snadno ukázat, teoreticky i empiricky, že pokles objemu peněz má za následek pokles HDP. Monetární deflace byla příčinou Velké deprese během 30. let, kdy peněžní zásoba i hospodářská výkonnost šla v některých zemích dolů o řádově desítky procent. Obdobně klesala i cenová hladina, ovšem pokles cen byl důsledkem monetární deflace.

Dojde-li však k poklesu cenové úrovně vlivem zvýšení produktivity výroby anebo následkem příznivého vnějšího šoku (levnější světové ceny energií a surovin, například), nejedná se o nebezpečný typ deflace a centrální banka nemusí podnikat žádná zvláštní opatření.

Monetární deflace je mnohem nebezpečnější. Poslední epizodu monetární deflace jsme zažili během období leden 2009 až únor 2010. Pamatujete? Bylo to období hospodářské recese a prvního NERVu, který dlouhé hodiny jednal, aby nakonec suše konstatoval, že neexistuje žádná snadná a rychlá záchrana. Ani ČNB tehdy nedělala nic mimořádného, což bylo pravděpodobně dobře, neboť experimenty v měnové politice s účelem urychleného vyrovnání hospodářského cyklu často končívají opačně: procyklicky.

Pak recese polevila díky oživení v Německu a na zámořských trzích. V podobné situaci jsme i dnes - a ČNB chce oslabovat korunu kvůli zvýšení inflace? Proč? Ekonomický smysl chybí.

Vyloučíme-li vše nemožné, zbývá pravda, ať je jakkoli neuvěřitelná. Česká národní banka pracuje s fundamentálně chybnou definicí deflace ve svých modelech.

Tím se mimochodem i vysvětluje, proč většina ekonomů a analytiků byla rozhodnutím o intervenci zaskočena. Nikdo nemohl tušit, že ČNB provede takto základní triviální chybu. Je poněkud chabou útěchou, že předchozí bankovní rada udělala v roce 1997 podobně triviální, ale mnohem dražší chybu.

Publikováno na iHNed.cz, 13. 11. 2013