Miroslav Zámečník: Skotové nemusejí řešit jen menu

V referendu o skotské nezávislosti, ohlášeném na letošní 18. září, nebudou Skotové rozhodovat o ničem menším než o vystoupení ze svazku s Anglií, k nemůž se upsali v roce 1707. Příspěvek Brigitte Granvilleové venovaný jednotlivým možným variantám uspořádání menové politiky nezávislého Skotska stojí za to doplnit pro českého čtenáře několika základními daty.

Stejně jako kdysi Slováci, mají i Skotové zájem o samostatnost, ale zároveň by chtěli měnovou unii, ovšem nikoli s eurozónou, ale s Británií. Poslední skotský experiment s nezávislou menou nedopadl nejlépe, když Pund Scots oproti šterlinku setrvale ztrácel na hodnote. S nástupem personální (nikoli ješte politické) unie v roce 1603 byl kurz skotské libry xován a nakonec ji po vytvorení politické unie v roce 1707 vytesnila libra šterlinku.  Skotům totálne nevyšel vstup mezi merkantilistické a koloniální národy své doby, když po vzoru anglické a holandské Východoindické společnosti, které byly fenomenálne ziskové, vytvorili vlastní společnosti pro obchodování se zámořím.

The Company of Scotland Trading to Africa and the Indies byla nakonec v roce 1695 zainvestována čisté ze „skotských peněz“, na což padla neuvěřitelná čtvrtina celkového penežního kapitálu v zemi. Skotská kolonie na území dnešního panamského Dariénu se vůbec neuchytila, drtivá vetšina kolonistu pomrela, anglické kolonie na Jamajce i jinde mely od úradu zakázáno Skotům pomoci. Za pár let byla The Company of Scotland (RBS) na mizine a s ní i celé Skotsko. Ožebračená skotská elita následne hlasovala pro Unii. Anglie v jejím rámci poskytla Skotsku „ nancní kompenzaci“, přičemž vetšina prostředku zalepila dluhy, které za sebou zanechala „Skotská společnost“. Z instituce, která tehdy zajišťovala distribuci peněz věřitelům, se posléze vyvinula Royal Bank of Scotland. Ta byla pred pár lety po nejakou dobu z hlediska bilanční sumy největší bankovní skupinou na svete, aby ji následne musela velice nákladné rekapitalizovat britská (nikoli skotská) vláda, která dodnes drží pres 80 procent akcií.

Tím jsme si v kostce popsali dva největší remní kolapsy skotských dějin, z nichž zejména ten druhý má pro Skotsko pred referendem jasné implikace. Kdyby bylo samostatné, nikdy by si nemohlo dovolit záchranu bankovní skupiny, jejíž bilance je zhruba patnáctkrát vetší než HDP samostatného státu s 5,3 milionu obyvatel. RBS by tedy nezbylo nic jiného než kyperská cesta „oholení“ všech investoru a držitelů obligací a nepojištených vkladu, zejména pokud by Skotové sice meli svou libru, ale nikoli vlastní monetární autoritu.

Pro Angličany je samozrejme potenciální odchod Skotska z Unie stejně nepríjemnou predstavou, jako byl svého času rozpad federace pro Cechy. Ale človek se nemůže ubránit dojmu, že příznivci nezávislosti Skotska sázejí všechno na jedinou kartu – že severomorské ropy a plynu bude ve skotských teritoriálních vodách ješte habadej, tedy na horní hranici odhadu. A ten, jak asi tušíte, vypracovala skotská vláda vedená prvním ministrem Alexem Salmondem. On je samozrejme rozdíl, jestli bude samostatné Skotsko o dost bohatší než zbytek Spojeného království, nebo dostane do vínku dluhy a rapidně ubývající podmorské nerostné bohatství. Nosit kilt jen tak bez ničeho je pekná tradice, ale do nančí by se snad kolorit tahat nemusel.

Publikováno v týdeníku Euro, 20.1.2014