Miroslav Zámečník: Na směru záleží

Psychologie je disciplína, s níž je zapotřebí v politice i ekonomii pracovat s obzvláštní pečlivostí. Zajímavý důkaz se naskýtá v podobě porovnání cen energií pro domácnosti mezi Velkou Británií a Českou republikou.

„Eat or heat“ (jíst, nebo topit) je heslo letošního britského politického podzimu a opoziční předák Ed Miliband zjevně narazil na zlatou žílu, když tohle téma v září vytáhl. Bývalý konzervativní premiér John Major se k Milibandovi v podstatě připojil, když navrhl zvláštní přirážku daně z příjmů pro energetické společnosti, a minulý týden se vrcholoví manažeři koncernů z oboru dočkali „grilování“ ve výboru pro energetiku a klimatické změny v dolní komoře parlamentu. S nadcházející topnou sezonou se poslanci v živém přenosu předháněli v tom, kdo položí nepříjemnější otázku, například jak se bossové cítí, když si vyplácejí „tučné bonusy“, zatímco chudí a potřební nemají na účty. Nezávislí dodavatelé si zase přisazovali, že postmonopolisté zjevně zneužívají svého postavení, když v případě přechodu k alternativnímu dodavateli nabídnou okamžitě slevu v řádu sto padesáti liber, jen aby klienta udrželi. To známe i z Česka, stejně jako cenovou netransparentnost v podobě obtížně porovnatelných nabídek a velkého množství tarifů.

Jeden by přesto řekl, že pokud by ceny elektřiny a plynu měly být někde důležitým politickým tématem, pak to není v Londýně, ale v Praze. Britský index cen energií narostl sice od roku 2005 o téměř třicet procentních bodů více než v případě Česka, stačí ale posunout srovnávací období o pár let dále do minulosti, aby bylo jasné, že Češi dostali zabrat v případě cen elektřiny a plynu mnohem více.
Vysvětlení rozdílného vnímání nespočívá v ničem jiném než v opačném směru, který ceny v Česku a Británii nabraly. V tuzemsku podle všeho výrazně klesnou, a to jak díky propadu cen silové elektřiny určované trhem, tak kvůli snížení regulovaných složek avizovanému energetickým regulátorem. Méně výrazný pokles se čeká u cen zemního plynu. Kumulovaný efekt pro průměrné domácnosti začíná tisícovkou, což potěší.

Naopak v Británii čtyři členové velké energetické šestky ohlásili zvýšení cen v průměru o 9,1 procenta, tedy vysoko nad očekávanou in? ací celkového spotřebního koše (i silové elektřiny a zemního plynu). Média kalkulují nominální dopad pro průměrnou domácnost na sto dvacet liber ročně.

Z čistě ekonomického hlediska budou platit české domácnosti za energie po přepočtu na koruny včetně daní v příštím roce zhruba tolik co britské, tedy pokud v obou případech využijí nabídky nejvýhodnějších tarifů na trhu. Britské domácnosti jsou přitom podle údajů Eurostatu z hlediska příjmů na osobu po zohlednění rozdílu v paritě kupní síly o půlku bohatší než české. Směr je však jiný a na tom záleží.

Publikováno v týdeníku Euro, 4.11.2013