Miroslav Zámečník: Moderním Turkům prosperita nestačí

Když ve střední Evropě vypukly povodně, světové zpravodajské kanály to sice zaznamenaly, ale do hlavních zpráv se řádění přírodních živlů nedostalo. První místo od CNN přes Al-Džazíru až po čínský mezinárodní zpravodajský kanál CCTV zabíraly události na istanbulském náměstí Taksim v Turecku. Takový výbuch protestu vůči politice dlouholetého trojnásobného předsedy vlády Recepa Tayyipa Erdogana a jeho Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) nikdo neočekával.

Vždyť, jak ukazují naše grafy, Turecko pod jeho vedením zaznamenávalo v průměru pětiprocentní tempo hospodářského růstu ročně, oproti 2,9 procenta v letech 1995 až 2002 a 3,6 procenta v letech 1988 až 1995. Oproti svým předchůdkyním jsou tedy Erdoganovy vlády veleúspěšné: HDP na obyvatele se za tu dobu v paritě kupní síly téměř zdvojnásobil a sociální i materiální pokrok v zemi je jasně patrný.

Umírněný islám, který v Erdoganově pojetí neznamená o mnoho víc než horší dostupnost alkoholických nápojů, pokyny ke konzervativnímu oblékání a líčení letušek Turkish Airlines anebo zavedení náboženství coby volitelného předmětu do státních škol, dovede velmi dobře koexistovat s otevřeným obchodním režimem a příznivým prostředím pro zahraniční investory (loni činil příliv přímých zahraničních investic 12,4 miliardy dolarů).

Pro mnohé muslimské země je proto Turecko a la Erdogan velmi inspirujícím vzorem. Bodejť by ne – kombinace dynamického ekonomického a sociálního rozvoje, který dovede rychle snižovat podíl obyvatel žijících v chudobě, spolu se zastupitelskou demokracií a současně respektem vůči náboženské tradici vypadala jako ideál pro všechny země, které prožily svoje arabské jaro a teď hledají pozitivní východisko.

Nyní dostává Erdoganův recept pro Turecko (a nejen pro něj) první poměrně vážnou trhlinu. S tím, jak se ukazuje, že jeho ekonomicky a sociálně úspěšné, ale čím dál arogantnější vládnutí, jež není prosté podezření na těsné vazby mezi velkým byznysem a politikou, se u části populace, zejména sekulární, Západem ovlivněné mládeže setkává s odporem.

Oleje do ohně přitom přilévá i samotný premiér – svými gesty, nekompromisními slovními obraty a nevhodným nálepkováním protestujících.

Turecko je přitom ekonomicky v pořádku, vláda není zadlužená (dluh veřejného sektoru klesl v poměru k HDP od roku 2001 na polovinu a se svými 40 procenty je nižší než v Česku). Přece jen jedno tradičně slabé místo ale má: deficit běžného účtu platební bilance. Přitom zatvrzelost na jedné straně a nepokoje a protesty na straně druhé – to je něco, co se zahraničním investorům líbit rozhodně nebude.

Publikováno v týdeníku Euro, 17.6.2013