Premiér Mirek Topolánek: Quo vadis, česká politiko?
Vládní portál přináší znění článku předsedy vlády Mirka Topolánka. Text byl publikován v Hospodářských novinách ve středu 19. listopadu.
Quo vadis, česká politiko?
Vytratí se z české politiky zbytky obsahu a zůstane jen prázdná marketingová slupka? Začnou komunisté běžně zasedat v kabinetu? A zbude z pravice okrajové torzo, které se k vládnutí dostane jen v rámci velké koalice? To jsou zásadní otázky, která zůstávají skryty pod bouřlivým povrchem aktuálních sporů. Jiří Paroubek slaví fakticky druhý úspěch se svojí prázdnou politikou postavenou na nadbíhání průzkumům veřejného mínění, na pragmatickém odvržení jakýchkoli programových zásad, na agresivní negaci. Tím prvním byly volby 2006, kdy si poprvé vyzkoušel tento typ kampaně a prohrál méně, než všichni čekali. Fascinuje mne, že je letošní dvojvýsledek pro média i politology takovým překvapením. Vždyť s ním tu hru po celou dobu hrají, dávají rathovské agresivitě nebývalý prostor a na vyprázdnění obsahu politiky tak mají i oni svůj podíl.
Je to důvod k tomu, aby se ODS vydala stejnou cestou? Aby se místo vlastní ideologií řídila výhradně kompasem veřejného mínění, aby zapomněla na reformy, aby místo po modré šla klidně po oranžové, jen když to v té chvíli bude cesta vzhůru? Někteří v ODS jsou zřejmě přesvědčeni, že taková cesta je správná. Krajská kampaň tomu nasvědčovala, některé ústupky v krajských koalicích to potvrdily.
Pokud tento názor převáží, pak se do čela ODS může klidně postavit kdokoli bez pevného ideového zázemí, zato se schopností pečlivě sledovat výkyvy popularity, manipulovat médii, předvádět potřebné názorové veletoče, virtuálně, či rituálně omývat modré kořeny a kdykoli uzavřít jakoukoli dohodu, která ho momentálně udrží u moci. Byl by to dokonalý protipól, nebo spíše spoluhráč Jiřího Paroubka, s nímž by si skvěle rozuměl. ODS by přišla o tvář a čeští občané o jakoukoli skutečnou politickou alternativu. Ani taková opravdu vysoká míra flexibility ale nemusí ODS stačit k vládnutí. Komunisté přestávají být tabu a tak by příští kabinet klidně mohl být tvořen ČSSD a KSČM, nebo přinejmenším by druhá ze stran mohla té první poskytnout tichou podporu. Jakmile by ODS popřela samu sebe a přestala tak být pro ČSSD nebezpečnou, nebyla by už pro ni jako partner zajímavá.
Lze takovému vývoji zabránit? Obtížně, ale lze. Prvním předpokladem je, že ODS neztratí svoji tvář, nevzdá se svých ideových základů, liberálně-konzervativního půdorysu, nezačne zavrhovat reformy, nepodlehne volání po změně pro změnu. Druhým nutným předpokladem je, že nezakrní do podoby doktrinářské strany, orientované pouze na tvrdé jádro svých voličů. Strany bez přirozeného koaličního potenciálu, strany uzavřené, elitářské, národovecké a eurofobní, která svým noblesním kvazipravičáctvím zaujme maximálně patnáct procent voličů. To nechme extrémům typu Libertas. To je druhá hrozba pro ODS, protiklad té první. I když paradoxně by se mohly realizovat obě současně: rétoricky tvrdě pravicová, v praktické politice populistická a beztvará ODS. Necítíte lehké deja vú? V každém případě obě cesty, populistická i doktrinářská, vedou ke stejnému cíli: k fatální závislosti na velké koalici s ČSSD, pokud o ni vůbec bude zájem.
V této chvíli se ale nehraje pouze o budoucnost ODS. Dosud byla ODS stranou, která vyprázdněnému marketingu v podání paroubkovské ČSSD dokázala až do letoška čelit. Když tato alternativa zmizí, zmizí i výběr pro pravicové a středové voliče. Budeme zemí s faktickou dominancí levice, v níž pravice bude hrát pouhou ceremoniální roli. Jako za časů Národní fronty. Česká republika si ale se svou geografickou polohou v nárazníkovém pásmu ruských zájmů , se silnými komunisty, se závislostí na ruské ropě a plynu, s křehkou mladou demokracií a s faktickým nezájmem evropských velmocí nemůže tento švédský model dlouhodobě dovolit.
Je dnes vůbec ještě šance na zachování plurality politické scény? Šance na zachování existence vůbec nějaké politiky v původním slova smyslu?
Přes všechna zmíněná rizika jsem si jist, že ano. Že dlouhodobě může uspět čitelná, srozumitelná, otevřená politika, politika s reálným obsahem, politika sebevědomá, euroatlantická, občanská. Že možnosti populismu i doktrinářství jsou sice neomezené, ale že této vábničce jak ODS, tak česká veřejnost nepodlehne. Proto věřím, že ODS spolu se středovými stranami může vládnout i v příštím období a donutit tak k vnitřní proměně i ČSSD. Že dojde k postupnému vytěsňování a marginalizaci komunistů. Bylo by obrovským neštěstím pro tuto zemi, kdyby politici pravice a středu podlehli panice z jedné úspěšné oranžové vlnky. Nejhorší smrt je z leknutí. Teprve pak by bylo zaděláno na skutečné, oranžově rudé tsunami.
V tomto kontextu je třeba chápat i vnitrostranickou diskusi občanských demokratů. Tady je třeba hledat důvody, nejprve latentních sporů a dnes otevřených příkopů mezi Hradem a Strakovou akademií, mezi Pražským magistrátem a Jánským vrškem. V Lidovém domě a na nejmenované ambasádě si nemohli přát nic lepšího. I proto je nadcházející kongres ODS důležitější, než ty předešlé.Jde o podstatně víc, než jen o radar, poplatky, nebo standardní výměnu stráží. O více, než o hledání viníků, o potrestání nevinných a odměňování nezúčastněných. Jde o budoucnost.
Mirek Topolánek
