Analýza pravomocných soudních rozhodnutí ve věcech úplatkářských trestných činů vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012
Publikováno: 6. 3. 2013 , Autor: Veronika Šebková
V úterý 5. března 2013 se uskutečnila tisková konference místopředsedkyně vlády Karolíny Peake, uspořádaná ve spolupráci se zástupci nestátní neziskové organizace Transparency International – ČR, o.p.s. k unikátní Analýze pravomocných soudních rozhodnutí ve věcech úplatkářských trestných činů vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012. Tento dokument navazuje na obdobný materiál zpracovaný za léta 2007 až 2009.
„Z nejdůležitějších závěrů vyplývajících z analýzy lze zmínit, že nahrávky soukromých osob nejsou jednotně posuzovány jako přípustné důkazy, chybí specialisté na posuzování korupce a nepřímé úplatkářství je obtížně prokazováno“, řekla na začátek Karolína Peake.
Z výsledků analýzy dále vyplývá, že nejčastěji byly posuzovány případy malé korupce - např. přijetí úplatku za ovlivnění úředního postupu nebo snaha řidiče uplatit policistu. Na druhou stranu překvapivě zcela chybí případy přijímání úplatků příslušníky dopravní policie, které byly v letech 2007 až 2009 velmi časté. Případy velké korupce páchané sofistikovanějšími způsoby se do dubna minulého roku před soudy prakticky nevyskytovaly. Je třeba zdůraznit, že řeč je o pravomocně rozhodnutých případech (takže například kauza Bárta/Škárka/Kočí nebo kauza Davida Ratha součástí analýzy není, neboť tyto kauzy nebyly/nejsou pravomocně skončeny).
V porovnání s roky 2007 až 2009 také ubylo hrubých pochybení při aplikaci odposlechů a záznamů ze sledování osob a věcí. Přesto spoluautorka analýzy Radka Pavlišová z Transparency International zmiňuje znepokojivý trend: „Ačkoli Nejvyšší a Ústavní soud dávají jasný návod, jak posuzovat přípustnost záznamů pořízených soukromými osobami, u soudu nižších instancí dochází k odmítnutí těchto záznamů jako důkazu, což často vede ke zproštění pachatele.”
Nepřímé úplatkářství se stále nedaří prokázat. V porovnání s ostatními úplatkářskými trestnými činy představuje nepřímé úplatkářství podstatně komplikovanějšími případy, kdy zdánlivě neexistuje žádné spojení mezi osobou přijímající úplatek a úřední osobou, která má být ovlivňována. V praxi jde o situace klientelistických sítí, které fungují velmi neformálně. Typickým příkladem jsou vztahy mezi volenými představiteli samosprávy a úředníky státní správy na jedné straně a tzv. „kmotry” či „lobbisty” na straně druhé.
Jedním z dalších závěrů je akutní potřeba specializovaného protikorupčního útvaru v systému státního zastupitelství. „Korupce je v současné době sofistikovanější než kdy dříve. Pravidlem jsou účelové propletence firem, praní peněz přes daňové ráje nebo politické krytí. Jedinou cestou proti tomuto trendu je specializovat státní zástupce a policii na finanční kriminalitu, daňové úniky a praní peněz, dát jim dostatek prostředků a maximální nezávislost”, uvedla Radka Pavlišová. „Na zřízení tohoto speciálního útvaru jsem v rámci přípravy zákona o státním zastupitelství trvala a v návrhu zákona, lterý právě prošel mezirezortním připomínkovým řízení, obsažen je. V nejbližší době by návrh zákona měla projednat Legislativní rada vlády a následně vláda,” doplnila Karolína Peake.
Co se týče přiměřenosti výše trestů, došlo ke zlepšení. „ Stále však platí, že tresty jsou nezřídka ukládány, aniž by důkladně vystihovaly povahu a závažnost trestného činu a povahu pachatele. Často je kladen přehnaný důraz na dosavadní bezúhonnost pachatele, zatímco úloha generální prevence nebývá respektována vůbec.” vysvětluje Martin Novák z Transparency International.
„Zmapování pětileté rozhodovací praxe v oblasti úplatkářských trestných činů podává ucelený obraz o skutečné úrovni objasňování této trestné činnosti. Analytické vyhodnocení rozhodovací praxe je relevantním podkladem pro zhodnocení a tvorbu protikorupční strategie v trestněprávní oblasti, neboť rozhodovací činnost justice je jedním z nejvýznamnějších faktorů při potlačování korupčního jednání“, řekla na závěr Karolína Peake.
